dci, na tom mne poslúchaj a mým se bohuom modl. K tomu ona vece: Nevzievaj mne svú dcerú, toho, kterýžto chvály hoden jest, dcera sem. A jáť mrtvým bohuom oběti vzdáti nechci, ale pravému Bohu Jezu Kristu. K nížto otec vece: Dcero milá, ne jednomu Bohu obětuj, ale i jiným, ať se nerozhněvají. K tomu svatá Kristina vece: Pane, dobře s řekl, pravdy nevěda. Jáť obětuji Otci i Synu i svatému Duchu. K nížto otec vece: Když se modlíš třem bohóm, proč také jiných bohuov v čest nemáš? K tomu ona vece: Otec, Syn, Duch svatý, vše jest jeden Hospodin.
Potom svatá Kristina bohy zlaté a střiebrné zlámavši, chudým je rozdala. K nížto se otec vrátiv, bohuov nenalezl, od jejích dievek, kam by děla, zvěděv, kázal ji svléci a dvanácti mužuom metlami ji bíti tak dlúho, až všichni ustali. Tehda svatá Kristina k otci vece: Beze všeho studu, diábelský člověče a mrzký Bohu, aj, vidíš, že ti, ješto mě bili, ustali sú, prosiž na svých boziech, ať jich posilní. V tu dobu otec svázanú řetězi káza v žalář vsaditi. To matka jejie zvěděvši, na sobě rúcho žaloštěmi rozedřela a do žaláře běževsi, před svú dceru padla a řkúci: Má milá dci Kristino, smiluj se nade mnú. K nížto Kristina vece: Co mě dcerú nazieváš! Zdali nevieš, že mého Spasitele jméno mám? Tehdy mátě nic neprospěvši, k svému se hospodáři vrátivši, jemu dceřinu odpověd pověděla. Tehda otec kázal ji před se na soud vyvésti. K nížto vece: Modl se našim bohuom. Pakli toho neučiníš, mučena budeš a mú se dcerú viece nenazievaj. Ona k němu vece: Velikú s se mnú milost učinil, že mne již nenazieváš diáblovú dcerú, nebo což se z diábla urodí, diábel jest a ty si otec samého čerta. To otec uslyšav, velmi se rozhněval i kázal její svatý život železnými udicemi dráti. Tehda svatá Kristina dobrý kus masa s svého těla vzemši v obličej
