panen pozvavši, k nim řekla: Mé milé dcery, radujte se se mnú, že již anjelští kůrové mé sestřičky duši u věčný život vnesli. A to řekši a své skončenie již zvěděvši, sviece rozžéhati kázala a tak u sebe bedlivě seděti až do jejieho skončenie. Tehda té noci před jejím skončením, sediece okolo nie, všickny zesnuly. A v tu dobu vietr se veliký vztrhl a všecko světlo zhasil. Tu svatá Marta, veliké množstvie diábluov uzřevši, poče se Bohu modliti a řkúc: Bože Otče, hosti muoj milý, sebrali se ke mně moji nepřietelé, aby mě pohltili. A držie přede mnú všecky mé nedostatky napsány, což sem jich kdy učinila. Proněžto prosím tvé svaté milosti, nevzdaluj se ode mne, rač mi mocný pomocník býti. A jakž tu modlitbu dokonala, tak uzřela u vidění, ano k ní jde sestra jejie Maria Magdaléna, držiec v rukú pochodni a všecka světla zhašená ji zažéhajíc viděla. Tu se počely svými jmény jmenovati a v túž hodinu Ježíš Kristus k nim vstúpil a takto k ní promluvil a řka: Poď ke mně, má milá hospodyně, tu, kdež sem já, ty se mnú na věky budeš. Ty s mě do svého domu přijímala a já tě v svuoj nebeský přiebytek přijmu a všecky, ješto kdy jméno tvé vzývati budú, milostivě uslyším. Po malé chvíli jejie se skončenie přiblížilo, i kázala se ven vyvésti, aby mohla k nebesóm ležéci hleděti. Tu, jakž žádala, na zemi, popelem posuvše, položena a před sebú kříž svatý držeti kázala i jala se Bohu modliti a řkúc: Hosti muoj drahý Jezu Kriste, rač mne, své chudé služebnice, stráže býti. A jakež jsi v mém domu někdy ráčil hostinsky odpočívati, takež mi rač v svém přiebytku věčném hospodu dáti. V tu dobu kázala pašiji před sebú o božiem umučení čísti, jižto svatý Lukáš popsal. A když se toho slova dočtli, ježto Spasitel, na kříži pně, řekl – Otče, v tvoji ruce porúčiem duši mú – tak ihned svatá Marta duši pustila.
Nazajtřie když podlé svaté cierkve obyčeje kněžie v třetí hodinu okolo jejieho těla slavnú službu tu v Taraškoně činiechu, v tu dobu odtud za několiko mil vzdáli svatý Frontoinus biskup, mši zpievaje, na straně oltáře, jakžto biskupy sedají, na své stolici usnul. Tu se jemu Ježíš zjevil a řka: Muoj milý Frontoní, chceš li již naplniti, co s někdy mé hospodyni Martě sliboval, vstana spěšně podiž za mnú. V tom vidění svatý Frontonius za ním šel a tak s Jezu Kristem, jakž to se jemu vidělo, do Taraškona všedše, nad tělem svaté Marty všicku službu dokonavše, jimž žáci zpievajíc
