aby nebo se těm modlám modlili, anebo šli na smrt. I bieše na křesťany v tu dobu veliká přišla pohroma, že přietel přietele, syn otce boje se zapřel.
A když v tom křesťanském velikém zamúcení tak se druh druha střiehl, bylo tehdy v městě sedm božích služebníkuov, křesťanuov, jimžto jména byla tato: Maximianus, Johannes, Serafin, Konstantinus, Malchus, Martimianus a Dionyzius. Ti vidúce takú žalost nad křesťany, velmi jsú toho želeli, a kterakžkolivěk vzácni nad jiné urozené lidi biechu, avšak ty modly potupivše, v svém domu bydléchu a tu se postiece a Bohu se modléce, v domu sú se tajili. A když je před ciesařem omluvili a neb osočili, že praví křesťané byli, kázal jim Decius před se a jim zvláštní den toho odložil a řka: Mějte na to rozmyšlenie až do mého sem vrácenie, anebo se musiete našim bohuom modliti, anebo na tom své životy dáti. To ti světí uslyšavše, své dědictvie mezi chudé rozdavše, odtud se zdvihli, na jednu huoru, kteréžto Celion řiekají, přišedše, tu tajně bydlili. Odtud jeden z nich jménem Malchus často do města chodieše po chléb, ale vždy se v chudého člověka rúcho proměnil, aby ho nižádný nepoznal. V ty časy Decius ciesař do města se vrátil a kázal jich pilně hledati. To Malchus, jenž v městě bieše, uzřev, velmi se užasl a ihned se k tovařišuom svým vrátiv, jim pověděl, že se ciesař velmi hněvá a – Nás po všem městě s pilností hledati kázal. To oni uslyšavše, velmi se užasli, avšak Malchus, jenž jim bieše z města chléb přinesl, před nimi položil, aby pojedúce sebe posilnili, a tak silnějše trpěti byli. A když jsú odvečeřeli, tak spolu sediece mluvili, jakžtomu Buoh chtěl, převrátivše se i zesnuli. Nazajtřie Decius ciesař kázal jich snažně hledati a želeje jich, že jest tak sličné mládence ztratil.
V tu dobu přistúpivše někteří k ciesaři, pověděli jsú a řkúce: Těchto sedm, vše, což měli, rozdavše, na huoře Celion se kryjí a u vieře své tvrdě stojie. Tehda ciesař pomyslil, co by z toho bylo učiniti, jakžto Buoh tomu chtěl, v té jeskyni kázal je ciesař kamením zaváleti, aby tu od hladu zemřeli. A to ihned učiněno. Tehda křesťané Teodorus a Rufinus jich životuov přieběh na listě napsavše, list v tom kamení před tú jeskyní schovali. Po některých pak časiech Decius ciesař se vším národem svým umřel.
Potom po třech stech a po dvú a sedmdesáti letech kraloval třidcáté léto Teodozius ciesař, za jehožto časuov veliký blud mezi lidmi bieše v tom, že veliká strana lidí v den súdný z mrtvých vstané nevěřieše. Ale ciesař Teodozius bohobojný křesťan byl, toho bludu velmi želel a na každý den v svém pokoji sedě plakal. Tehda milosrdný Hospodin, všech smutných utěšitel, chtě svým svatým divem ten
