Antipater, jenžto bieše těch dní do města přijel, kázachu měšťanóm, aby Malcha před ně přivedli. A když jej přivedechu před ně do kostela, velmi se bál, mně, by jej před ciesaře Decia vedli. Tu se biskup i starosta těm penězóm podivivše, počeli tázati, kde by ty poklady neznámé nalezl. K nimžto on vece: Nic sem nenalezl, ale z měštce od mých dědicuov ostavené penieze vyněm, chtěl sem chleba kúpiti. Tehda jeho otázali, z kterého by města rodem byl. K tomu Malchus odpovědě: Jest li toto město Efezus, z toho sem rodem. K tomu starosta vece: Přiveď své přátely, ať tomu svědectvie dadie. Tehda Malchus poče své přátely jmenovati, jichžto již nižádné paměti nebylo. Proněžto všickni vecechu, zamýšlé sobě, aby své práce zbyl. V tu dobu starosta vece: Kterak tobě muožem věřiti, by tyto penězi od tvých předších byly, ano to napsánie viděti, že jest již tři sta dvě a sedmdesáte let, jakž sú tyto penězi za ciesaře Decia kovány a v ničemž nejsú podobny našim penězóm. A jsa mlád i chceš múdré a staré lidi tohoto města oblúditi! A protož káži tě v městské právo dáti, dokud se nepoznáš, kde s co nalezl. V tu dobu přistúpiv před ně Malchus, propovědě k nim a řka: Páni milí, pro Buoh, povězte mi, co vás budu tázati, a já vám také poviem, cožť já viem. Tieži vás, kde jest Decius ciesař, jenžto jest byl v tomto městě? K tomu biskup svatý Martin povědě: Synáčku, v těchto vlastech žádného nenie, jemužto by Decius řiekali. Ale ten Decius, ješto jest byl ciesař, ten jest byl před mnohými lety. K tomu Malchus vece: Tomuž se já i divím, ale žádný mi z vás nevěří, ale poďte za mnú a ukážiť vám své tovařistvo, kteřížto na hoře Celion tajně bydlé v jeskyni. Těm věřte, nebo to jistě vědie, že před tiem ciesařem Deciem sme utekli, kterýžto jest vjel s mocí do tohoto města, ač jest to město Efezus.
Tehda svatý Martin biskup poče mysliti sám v sobě a řka k starostě: Věz to, starosto, že toto viděnie chce Hospodin zjeviti skrze tohoto mládence. V tu hodinu odtud vstavše, s Malchem a s velikým zborem na tu horu jidechu. Tu Malchus najprvé k tovařišóm do jeskyně všel a po něm svatý Martin biskup a po nich jiní. I nalezl svatý biskup list mezi kamením, an dvěma střiebrnýma pečetma zapečetěn. A sezvav vešken lid i poče jej přede všemi čísti, na němžto vešken život jich bieše popsán a tomu také, jakž byli v té jeskyni kamením zavaleni, na tom listu tři sta a dvě a sedmdesáte let nalezli. Tomu se počechu všickni diviti, vzhlédajíce na ty svaté, ani v jeskyni sedie, stkviece se jako ruože. Proněžto klekajíc Bohu chválu všickni vzdachu. Tehda ihned biskup a ten starosta vzkázachu ciesaři Todosiovi, prosiece, aby pospiešil přijeti, chtěl li by Bohem zjevené divy viděti. To ciesař rád
