upokojili? K němužto pohanský biskup vece: Chceš li, ať uvěřím v tvého Boha, dám tobě jed píti, neuškodí liť, uvěřímť v tvého Boha a budu ho za pravého Boha mieti. K tomu apoštol boží vece: Staň se, jakož pravíš! A když na té smlúvě oba zuostašta, pohanský biskup vece: Chci, aby prvé od toho jedu jiné mrúce viděl a skrze to viece se ustrašil. To řekl pohanský biskup, k starostě městskému šed, dva na smrt odsúzená u něho uprosil, jimžto, jakž brzo ten jed píti dal, tak ihned padše umřela. Zatiem když apoštolu téhož pitie podal, tehda apoštol vzav čieši, znamením svatého kříže požehnav, všecko vypil a nic vady na sobě nepočil. Proněžto všickni, kteříž při tom biechu, Bohu za to chválu vzdachu. Tehda pohanský biskup svatému Janu vece: Ještě v tom pochybuji, učiníš li jedno, že ty, kteříž sú od jedu zemřeli, jest li že je vzkřiesíš, beze všie řeči v Jezu Krista uvěřím. Tehda svatý Jan jemu své sukně podal. K němužto pohanský biskup vece: Čemu mi svú sukni dáváš, zdali to tvá sukně muož učiniti, abych já věřil? Svatý apoštol vece k němu: Jdi a tuto sukni na ta dva mrtvá polože, rci: Apoštol Jezu Kristuov mě poslal k vám, abyšte ve jméno Jezu Kristovo z mrtvých vstala. A tak se jest stalo, jakž jest pohanský biskup sukni svatého Jana na ta dva mrtvá položil, tak sta ihned vstala z mrtvých. Tehda ten pohanský biskup a toho kraje vladař se vším svým národem a s mnohými lidmi křest svatý sú přijali a svatému Janu na čest kostel udělavše, Bohu sú slúžili.
Píše také jeden mistr jménem Kazianus, když jednú živá kuroptva byla svatému Janu dána, svatý Jan v ruce ji nosieše, po peří ji hladě, z toho sobě utěšenie činieše. To jeden mládenec zdaleka uzřev, k svým tovařišóm posmievaje se vece: Hlédajte onenno, stařec s ptákem jako dietě hrá. To svatý Jan skrze svatého Ducha poznav, toho mládence k sobě pozval. A mládenec, k němu přišed, vece: Ty li s ten Jan, ješto s ptákem hráš, ano tě lidé za tak svatého mají? Jehožto svatý Jan otáza a řka: Co to v ruce držíš? Mládenec vece: Lučiště držím. Svatý Jan vece: Co tiem lučištěm děláš? Mládenec odpovědě: Ptáky a zvěř střielím. K tomu apoštol vece: Kterakž to činíš? Tehda ten mládenec poče lučiště napínati, před apoštolem stoje, a dlúho tak stoje, lučiště napaté držav, tětivu oblevi. Svatý Jan mu vece: Proč si, synu, lučiště spustiv, oslabil? K tomu mládenec vece: Nebo když bych tak dlúho držal lučiště, by mi se umdlilo. K tomu svatý Jan vece: Takež, synu milý, tomu rozuměj, že tělesná křechkost by se, myslí nesúci, nikdy se odpočinúti nepodepřela, snad by se k boží službě příliš umdlila. Však to vieš, že orel nade vše ptáky léce a v slunce najjasnějí hledí, avšak podlé svého přirozenie s výsosti na zemi padnúti musí. Takež našeho člověčenstvie snažná v Bohu mysl, když někdy k odpočinutí se utrhne,
