se ptali. To král Erodes uslyšav, zamútil se, boje se, by se byl přirozený král té země nenarodil a on jako cizozemec nebyl vyhnán. Proněžto prosil těch tří králuov, aby se túž cestú zase k němu vrátili. Ale ti třie králové, jinú cestú se obrátivše, domuov se obrátili. To král Erodes uzřev, sobě na mysli řekl: Oklamánť sem těmito krály, kteřížto sú se měli ke mně zase vrátiti, ale nic mi lepšieho nenie než všecky děti zbíti od toho času vstáři, jakžto sem od nich zvěděl, když se jest jim hvězda zjevila, zda by se mezi těmi dětmi to dietě zahubilo, ješto se jest novo narodilo.
Tehda, jakož popsal svatý Matúš euvanjelista, zjevil se jest anjel Jozefovi, toho dietěte pěstúnovi, a řka: Vezma dietě a matku jeho, uteciž do Ejipta, neb Erodes chce to dietě zabiti. Tehda Erodes, když kázal všecky děti zbíti od prvnieho dne do dvú letú vstáři, vzem Jozef děťátko a matku jeho Mariji, do Ejipta šel a tam s dietětem byl sedm let, až král Erodes umřel. Té nemilosti nechtěl Buoh tomu nemilostivému králi příti, ale jakož praví svatý otec Remigius u vykládaní svatého Matúše Čtenie, svým vlastním nožem, jablko strúže, nožovú ránu sobě v břicho dal a sám nad sebú své zlosti pomstil a tak jest zlú smrtí sšel.
Ale že svatý Matúš euvanjelista ve Čtení popsal, že se Jozefovi anjel ve snách zjevil, tu muož býti otázaní, jest li hřiech ve sny věřiti. Tuť slušie věděti, že sú rozliční snové pro dřevnie myšlenie, neb o čemž člověk mnoho myslí, o tom se snové rádi dějí a tiť se nikdy nezračují. A o těch snech praví múdrý Šalomón: Kde jest mnoho snuov, tu jest mnoho ješitnosti. A jeden mudřec praví, na sny netbaj. Druzí snové jsú od vnitřnieho přirozenie a zdají se jim snové, by v ledu a neb v sněhu byli, pakli sú horkého přirozenie, tehdať se s ohněm obierají. Pakli těžké hrubé mysli přirozenie, umrlčie
