žalostivě listy o svém strastném životě svatému Kryzogonovi často sláše a on jí utěšené listy zase odsieláše. Potom těch časuov hospodář její umřel a ona vždy Hospodinu slúžieše. A mějieše svatá Anastazia tři dievky sličné, a ty sobě sestry biechu. Jedné bylo jméno Agaten a druhé Cynonia a třetí Irenen. Ty jsú byly nábožné křesťanky, a když je pohanský starosta k pohanským modlám nutieše, a ony k tomu nikoli povoliti nechtiechu, kázal je v jedné jatce zavřieti, tu, ješto kuchynných osudí chováchu. Tehda jednú ten starosta vstal i šel k nim se zlým úmyslem do jich domu. A jakž všel k nim, tak smysla pozbyl a mně, by ty křesťanky objímal, jal se přitúleti pánví a kotluov a hrncuov i pokrývadl a tu dobře za hodinu pobyv, těch se kotlóv naobjímav, vešken se zčrniv, rúcho na sobě ztrhav, ven vyšel. A tu jeho čekáchu sluhy, a jakž jeho brzo zazřechu, an tak črn a odrán jest, domněvše se, by veň diábel všel, jali se jeho bíti. A tak se jeho dosti nabivše, od něho se pryč rozběhli. Tehda on nevěda, co učině, šel před ciesaře, aby na své sluhy žaloval. Jehožto uzřevše dvořené tak bláznivě ztrýzněna, mnějíce by byl smysla zbyl, jali se jeho někteří metlami mrskati, někteří blátem naň kydati a rozličně se naň škeřiec, jemu se porúháchu. Jehožto boží mocí pro jeho hřiechy oči biešta tak oslepeny, že svého šeredctvie sám do sebe nevědieše, ale zdáše se jemu, by on i všichni jiní u bielé barvě rúše chodili, i divieše se tomu velmi, proč by ho tak ve cti neměli, jako jsú ho všichni v čest měli. A když poče od jiných o svém šeredctví srozumievati, poče se domnievati, by ony tři panny křesťanky nějakým kúzlem jemu to byly učinily. Kázal je před sebú čistovniti postaviti, ale boží mocí tak k nim jich rúcho přilnulo, jakž jeho nižádný svléci s nich nemohl. A ten starosta mrtvým snem poražen tak, že jeho nižádný probuditi nemohl. A ty tři panny ciesařovým přikázaním tak dlúho jsú mučeny, až zemřevše Bohu se dostaly. Zatiem ciesař svatú Anastazí za jednoho svého starostu bezděky oddal, tak obrátil li by ji ku pohanským modlám, aby ji sobě za hospodyni pojal. A když ji bezděky vedli, ihned ten pohan oslnul a k svým bohuom běžav, jich otázal, mohli li by jemu zrak kterým činem navrátiti. Jemužto bohové odpověděchu a řkúce: Proto, že si svatú Anastazí zamútil, dán jsi nám v naši moc a již s námi viec v pekle bydliti musíš. A když jeho odtud sluhy domuov tak slepa přivedli, málo poseděv, umřel. A potom svatá Anastazia opět jinému starostě ciesařovu na věčné vězenie dána. A ten uslyšav, že ona veliké zbožie má, promluvil starosta k ní súkromě a řka: Chceš li býti pravá křesťanka, učiniž tak, jakožť jest tvuoj Buoh přikázal, nebť jest on tak řekl, ktožkolivěk nevzdá svého jměnie, což má, nemuož