po všecky dni četl, tať tobě na takémto miestě tvú žíni šije nynie. A toť tobě znamenie, že těch červených nitek, jimižto jest šila, podlé žíně nětco ostavila, a tať jest vzkázala, aby mě opět k službě jejie mše navrátil. To svatý Tomáš uslyšav, a tak, jakž kněz řekl, nalezl, velmi se podivil a tomu knězi mši slúžiti odpustiv, jemu zapověděl, aby toho viděnie nižádnému nepronášel.
A když zatiem svatý Tomáš práv kostelních bráně, nikoli králi povoliti nechtěl, v jednu hodinu rytieři královi, v odění přišedše, nepoctivě vzvolachu, kde by arcibiskup byl. Proti nimžto muž boží v tichosti vyšed, vece: Aj, teď jsem, co mi chcete? K tomu oni vecechu: Přišli sme proto, abychom tě zabili, a již déle živ nebudeš. K nimžto muž boží vece: Já sem pro Hospodina, pro pravdu a pro práva kostelnie hotov umřieti. A když mne hledáte, přikazujiť vám mocí všemohúcieho Boha, abyšte nižádnému z těchto mých nic nečinili, a já mému milému Hospodinu i jeho milé matce Mariji i všem svatým i svatému Dionyziovi mého kostela věci i se samého porúčiem. A jakž to brzo svatý Tomáš domluvi, tak ihned ti nemilostiví přiskočivše mečem jeho svatú hlavu rozštěpichu, tak že se mozk z jeho svaté hlavy po kostele rozkyde. A tak muž boží duši Bohu vrátil. To se jest dálo po božiem narození po tisíci sedmdesáte ke stu čtvrté léto. A ti jistí vražedlníci od Boha velikú pomstu nad sebú měli. Někteří sobě sami své prsty shlodali, někteří se červy rozlezli, některé dna zlámala a někteří se vztekše hanebně skonali.
V Římě hod svatého Silvestra, o němž se takto píše
Svatý Silvester byl jest rodu znamenitého a měl jednoho kněze bohobojného, svého učedlníka jménem Cirina, jenž bieše jeho zvláště naučil, aby pocestné lidi v svój duom přijímal ve jméno Hospodina. A když jednoho času starosta ciesařuov, Tarkvinus tak řečený, svatého Silvestra pohanským modlám bezděky obětovati nutieše, hroze jemu velikým mučením nazajtřie, neuposlúcha li. Jemužto svatý Silvester vece: Ó, nemúdrý, ty v noci umřeš a do věčných múk puojdeš. A chtěj nebo nechtěj, Boha pravého, jemuž my se modlíme, poznati musíš. V tu dobu svatého Silvestra do žaláře vedechu a starosta Tarkvinius k obědu byl pozván. A když při tom obědě jedl, kost rybie jemu v hrdle uvázla tak nuzně, že té noci umřel a s velikým pláčem o puol noci na pochovánie nesen. Zatiem svatý Silvester s radostí z žaláře vypuštěn, nebo netoliko křesťané, ale i pohané divně jeho milováchu,
