držiece list před mýma očima, opakují mi a řkúce: Ty s k nám přišel, ne my k tobě. A tak mě za obyčej zamucují. K němužto svatý Bazileus vece: Neboj se jich, synu, jediné měj pravú vieru k Bohu. Tehda v tu hodinu, málo jeho pokrmiv, opět na jeho čele kříž učiniv, jeho zamekl a zaň se Bohu pomodliv i odšel. Potom po několice dnech jeho svatý Bazileus navštieviv otázal řka: Synu, kterak se máš? Jemužto mládenec odpovědě: Otče svatý, již jich nevídám, ale zdaleka jich křik a jich hruozy slýchám. Tehda svatý Bazileus, dav jemu pokrm a jeho požehnav, opět ho zavřel. Po třidceti dnech svatý Bazileus k němu přišed vece: Synu, kterak se máš? K tomu on otpovědě: Otče svatý, dobře se mám a viděl sem u vidění dnes, a ty o mě s diáblem bojuješ, i svítězil s nad ním. Tehda svatý Bazileus odtud ho vyvedl a všem se lidem i kněžím duchovním zaň modliti a Boha prositi kázal. A vzem ho za ruku, do kostela uvedl. Jedinéž diábluov množstvie, s velikým křikem přiběhše, žádnému se viděti nedadúc, snažiechu se, chtiece jeho z rukú svatého Bazilia vydrúc, pochopiti. Tehda ten mládenec poče volati a řka: É, otče svatý, pomoz mi! V tu dobu diábel třesa se tiem mládencem trháše, jakž i svatého Bazilia zajímáše. Tehdy svatý Bazilius vece diáblu: Zlý a nešlechetný, nemáš na tom dosti, že jsi sám zatracen, ještě se o božie stvořenie pokúšieš! Tehdy diábel, ano mnozí slyšie, k svatému Baziliovi vece: Křivdu mi činíš, Bazilí! Jáť sem k tomuto člověku nepřišel, ale on ke mně přišed dobrovolně, odpověděl se svého Ježíše a mně se jest poručil. A toť jisté znamenie, list, jeho ruky zapsánie. K tomu svatý Bazilius vece: Nepřestanemy za to Boha prositi dotud, až nám ten list musíš zase vrátiti. A když tak svatý Bazilius, spěv ruce, Bohu se modléše, pojide list u povětří až do rukú svatého Bazilia, ano na to všichni hledie. Kterýžto list svatý Bazilius vzem, k tomu mládenci pověděl a řka: Znáš liž list tento? K tomu on vece: Znám, otče, neb sem jej svú rukú napsal. V tu dobu svatý Bazilius ten list ztrhal a toho mládence, za ruku vzem, do kostela uvedl a ve všem dobrém jeho potvrdiv, jemu jeho hospodyni vrátil. Potom svých se hřiechuov kaje, s ní bydlel až do svého skončenie. A najposléze oba se Bohu dostala.
V těch časiech po malých dnech svatý Bazilius se roznemohl, v kteréžto nemoci umřel. A jmějieše jednoho žida, jenžto lékař slovutný bieše, kterémužto židu Jozef jméno bieše. Svatý Bazilius ho milováše, že jeho na vieru obrácenie božím zjevením byl přezvěděl. Toho k sobě pozval. Tehda ten žid přišed, otce svatého za ruce podržav, že již jeho skončenie blízko jest bylo, na žilách poznav, k jeho čeledi vece: Připravte vše, což jest ku pohřebu třeba, neboť tudíž umře. Toho svatý Bazilius zaslyšav, k němu vece:
