to nic neškodilo, kázal Sapricius svatému Sekundovi tu ihned hlavu stieti a druhého jeho tovařiše, jemužto jméno bylo Kalocerus, do jiného města poslav, kázal zahubit. Tehdy, když svatému Sekundovi hlava sťata, přišedše anjelé jeho svaté tělo pochopili a sladkými hlasy zpievajíce, pochovali.
Měsiece dubna dne třimezcietmého svatého Jiřie, rytieře a mučedlníka božieho, o němžto se takto píše
Svatý Jiří byl rytieř boží a byl jest rodem z té vlasti, ješto Kapadocia slove, syn jednoho vzácného rytieře, jenž nad jinými rytieři vladařem byl. A když v jeden čas svatý Jiří v jedné vlasti před jedno město přijel, před kterýmžto městem bylo veliké jezero, v němžto bieše jeden ještěr velmě jedovatý a tak veliký, že jemu veliké množstvie lidí, z města naň vychodiece, odolati nemožiechu. Ale ten ještěr, když jeho rozdráždili, proti městu se zdvihna, svým smrdutým smradem a neb duchem vše povětřie zarmútieše. Proněžto nemohúce měšťané tomu jinak učiniti, na každý den dvě ovci jemu dáváchu, aby jeho tak ukrotili. A když všecky ovce, což jich měli, tak vydali, až jich málo zuostalo, měšťané se uradivše člověka s jednú ovcí jemu dáváchu, dotud, až své dcery a syny vydali, došlo se, aby královna, jediná dci králova, byla tomu ještěru vydána. Tehda král, jinak učiniti nemoha, těch měšťan k sobě pozvav, k nim řekl: Beřte zlato i střiebro a třeba li i polovici královstvie mého sobě vezměte, jedno mi mé dcery nechajte, ať tak hanebně nesende. Jemužto všecka obec odpovědě a řkúce: Ty si králi nám to právo nalezl a již sú nám všickni naši děti sešly. Jinak to nemuože býti, musí i tvá dci také sjíti. To král uznamenav, že jim musí povoliti, poče srdečně plakati a řka: É, má přenajmilejšie dci, co já sobě již učiním a já sem se nadál, bych já, tě slovutně za muž dada, na tvých hodech vesel byl. A již vizi, a ty na smrt jdeš. Tehda ona, padši před otcem, poče od něho žalostivě odpuštěnie bráti. A odtud s velikým pláčem k jezeru jide.
A v túž hodinu svatý Jiří, tudy jeda, zazřel, ano panna krásná stojiec žalostivě pláče. K nížto přistúpiv, otázal jie a řka: Panno milá, proč
