Ambrož, velmi se podivil a ihned těm, ješto s ním byli, řekl: Náhle vstaňte, a jakž najspieš muožem, utečmy, nebť Buoh tuto nebydlí. A když se vzchopivše pryč běželi, ozřevše se uzřeli, ano ten duom se vším, což ten člověk měl, se propadl, tak že znamenie lidí i zbožie neostalo. Tehdy svatý Ambrož vece: Aj, vizte, bratřie milí, kterak nám Buoh milostivě činí, když která protivenstvie přepustí trpěti na světě, a kterak se nemilostivě hněvá, když komu na světě všecko štěstie dá. Potom svatý Ambrož, dlúho Bohu snažně slúže, na Bohu uprosil, aby jeho skóro s tohoto zlého světa pojal. Tehda po malých dnech zjevenie o své smrti měl a to svým bratřím pověděl. To hrabie těch vlastí uslyšav, k sobě některých znamenitých lidí pozvav, k svatému Ambroži poslal a řka: Pro tak svatého, této země potřebného otce smrt strach jest, bychom všichni nezahynuli. A protož jděte k božiemu muži a poproste jeho, ať sobě na Bohu ještě prodlenie života obdrží. S kterýmžto poselstvím když přišli, svatý Ambrož odpověděl a řka: Ne tak sem se mezi vámi obcházel, bychť se s vámi přebývati styděl, aniž se smrti bojím, neb dobrého Pána máme. A když tak svatý Ambrož nemocen ležieše, zjevil se jemu Ježíš Kristus, jasně se k němu usmievaje. Zatiem jeden nábožný biskup jménem Honoratus když na svém pokoji odpočíváše, přišel hlas k němu a řka: Vstaňte, vstaňte, neboť nynie pryč puojde. Tehda ten biskup se vzchopiv do Mediolána pospieši a přišed svú rukú svatému Ambroži těla božieho podal. A ihned svatý Ambrož, v nebesa hledě, ruce na svých prsech položiv, Bohu se nábožně modle, skonal.
Život svatého Sekunda
Svatý Sekundus byl rytieř a mučedlník boží. A byv pohanem, na svatú vieru se obrátil. Potom do Mediolánského města šel a tu dva svatá Faustus a Jovita v žaláři vězeli jsú pro svatú vieru, ale anjel přišed vyvedl je z žaláře před město. A tu, svatého Sekunda nalezše, pokřtila sú jeho vodú, ješto jim božím divem byla z oblaku spadla. A když tak nábožně Bohu slúžieše a svatých mučedlníkóv těla pochováváše, kázal jeho starosta jménem Sapricius jieti a v žaláři zamknúti. A když v tom žaláři i v druhém přebyl, zjevil se jemu anjel a řka: Neboj se, Sekunde, nebť já sem vždy s tebú a pomohu tobě ze všeho. A když bylo nazajtřie, kázal ten starosta Sapricius svatého Sekunda i s jinými svatými, ježto u vězení držal, před se přivésti a smolú a s pryskyřicí, spolu rozškvařujíc, na jich hlavy a v jich hrdla léti. A když jim
