[Pasionál kališnický]

Praha: [Tiskař Pražské bible], 1495. Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. 42 D 36, 254 f. Editoři Stluka, Martin, Kuderová, Pavlína. Ediční poznámka
<<<<<78r78v79r79v80r80v81r81v82r>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

sem svú poklonu učinila. Zatiem jakýsi člověk přistúpiv dal mi pro Buoh tři penieze, za něžto sem kúpila tři bochence chleba. A ihned v tu hodinu uslyšech hlas, ke mně takto řkúci: Puojdeš li za tu řeku Jordán, spasena budeš. To já, nebožka, uslyševši, přes Jordán se přebravši, na tuto poušť sem se přebrala. A již tuto bydlím sedmmezcietma let, nižádného člověka až do dnešnieho dne neviděvši. A ty tři bochence chleba, kteréž jsem s sebú sem vzala z Jeruzaléma, kterakžkolivěk jsú ztvrdly, však jsem těchto sedmmezcietma let dosti měla jiesti, ale rúcho na mně shnilo i opadlo a trpěla sem na této púšti mnoho protivného pokušenie, avšak jsem s boží pomocí vše přemohla. Aj toť, otče svatý, vešken svuoj přieběh jsem tobě pověděla a prosímť tebe, popros za mě Pána Boha. Tehda svatý Zozimas opat na zemi padl, z té tak svaté kajície Hospodinu poděkoval. K němužto ona vece: Prosím tebe, otče svatý, aby vezma tělo krále nebeského, u Veliký čtvrtek k řece k Jordánu přišel. A já šedši tě potkám a z tvé ruky tělo boží přijmu, neb jak sem na tuto púšť přišla, tak sem nikdyž těla božieho nepřijímala. Tu tak spolu pomluvivše, požehnánie sobě davše, svatý opat Zozima do kláštera se vrátil. A když Veliký čtvrtek přišel, tehda tělo božie vzem, na břeh k Jordánu šel, a tu, na druhé straně řeky stojiece, s svatú kající se uzřel. Tehda ona, znamenie svatého kříže nad Jordánem učinivši, na vodách jako po mostu k svatému otci šla. To otec svatý uzřev, velmi se podivil a ihned před jejie nohy padl a jí se poklonil. K němužto ona vece: Viz, aby toho nečinil, však při sobě tělo mého Spasitele máš a jsi v kněžském duostojenství. To řekši, tělo svaté z jeho rukú přijala a svatého opata poprosivši, aby se k ní tudíž na léto vrátil opět, přes Jordán, po vodách chodieci, na poušť zašla a svatý opat do kláštera se vrátil. A když svatý Zozima opat se na též miesto, kdež s ní mluvil, vrátil, nalezl ji, ana skonala. I poče ihned vzdychaje plakati, tak sobě na mysli řka: Slušalo by mi s právem to svaté tělo pochovati, ale bojím se, by jí to snad bylo nelíbo. Netáhl toho pomysliti, až uzřel list, v jejích hlavách ležiece, na němžto bieše takto psáno: Otče svatý, Zozima, věz to, žeť sem takýto den skonala. Protož pochovaj mé tělo a za mě Hospodina popros. A po tom času, jakž bylo na listu psáno, svatý opat poznal, že jakž jest brzo tělo božie přijala, tak ihned, na púšť se vrátivši, skonala. Zatiem, když neměl čím hrobu udělati, uzřev, ano jeden lev pitomý k němu jde, k němužto ihned opat svatý vece: Lve, přikázala mi tato svatá žena, abych jejie svaté tělo pochoval. A já sem stár a nemám čím hrobu vykopati, ale ty, lve, vykopaj. Tehda lev ihned nohama hrob vykopal a svatý opat, to svaté tělo pochovav, do kláštera se vrátil.

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 4 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).