já pěš jdu. A když to ten bratr myslil, v tu chvíli svatý František s oslíka ssedl, tomu bratru vece: Neslušieť mně jeti a tobě jíti pěškami, neb jsi urozenějšieho rodu než já. Tomu se ten bratr podiviv, před jeho nohami padl, prose, aby mu tu vinnu odpustil.
Měl také svatý František jednoho bratra nábožného sobě velmi milého, jemuž jednú ponuknutím Ducha svatého své tajemstvie zjevil a řka: Jest jeden služebník boží na světě, pro něhožto, dokavadž jest on živ, nepřepustí Buoh na lidi hladovitého léta. A tak se jest stalo. Ale jakž brzo umřel svatý František, tak ihned hladovitá léta přišla. Miloval také svatý František svatú chudobu, tak že častokrát řiekával: Chudoba jest má paní. A když koho sebe chudšieho uzřel, ihned jemu toho pozáviděl, boje se, by chudobú nad něho nepředčil. A když jednú jednoho velmi chudého potkal, tehdy k svému tovařiši řekl: Velikú nám hanbu činí tohoto člověka chudoba a nad naši chudobu daleko předčí. Aj toť, já za vše své zbožie a neb bohatstvie chudobu sobě zvoliv, svú jsem jí paní nazval. Avšak se v tomto člověku chudoba krašie, nežli ve mně stkvie.
Jeden čas také svatý František, když do toho města, ješto Arecium slove, přišel, nalezl, ano najvětčí měšťané toho města se svadivše spolu bojují. V tu dobu uzřel svatý František, ano diábli vznášejíce se radují. Pozvav k sobě svatý František tovařiše, přikázal jemu, tak řka: Jdi k městské bráně, přikažiž diábluom boží mocí, ať se ihned od města vzdálé. Tehdy tovařiš jeho, jménem bratr Silvester, brzo k bráně přiběhnuv, zavolal velikým hlasem a řka: Diáblové, přikazujiť vám boží mocí a mocí svatého Františka, beřte se odtud pryč a lidí k svádě nepodněcujte. A jakž to brzo zavolal, tak ihned měšťané toho města u veliké přízni se smířili. A ten bratr Silvester, tovařiš svatého Františka, když ještě byl světským knězem, viděl byl u vidění, ano kříž zlatý z úst svatého Františka vycházie a až do nebes dosahá a na šíř na vešken svět se rozprostřel. To kněz ten Silvester uzřev, světa ostav a v zákon svatého Františka všed, mnoho časuov Bohu slúživ, Bohu se dostal.
Jednú také, když svatý František Bohu se modléše, uzřel, ano na střeše diábli běhajíc se zabývají, ven vyšed, svatým křížem se požehnal a k nim řekl: Boží mocí vám přikazuji, diábli, abyšte což jest vám přepuštěno, nad mým tělem učinili, neb chci rád všecko trpěti, neb nemám nepřietele většieho než tělesenstvie mé. Protož mně na tom dobře učiníte, když mě nad mým tělem pomstíte. To diábli uslyšavše, hanbú pryč zašli. Měl jest také svatý František v horúcí paměti jiezvy Pána Ježíše Krista. Proněžto jednú zjevil se jemu Spasitel, na kříži pně, na něhožto svatý František
