avšak shřieti se jest dobrý. Ale ti, ješto jsú zažhli, ti i s svým pronárodem viec tu přiepustu na sobě mieti budú, že mužie v třieslech úpast trpěti budú a ženy všeckny budú volavé. A tak se jest stalo, že v té vsi všickni tu biedu jsú trpěli mnoho časuov, až jeliž král Karel odtud je rozehnal. Potom pak svatý Remigius umřel i pochován a pak divně jeho svaté tělo na poctivé miesto jest přeneseno. To se jest dálo po božiem narození pět set devadesáté léto.
Měsiece října dne čtvrtého v městě v Asizí skonánie blahoslaveného Františka zpovědlníka, o němžto se takto vypisuje
Svatý František, sluha boží, byl rodem z toho města, jemužto Asizium dějí. Ten jest z své mladosti, bez mála do dvacet let kupcem jsa, neslušně časy své zvedl. Jehožto chtě sobě Hospodin mieti, velikú přepustil naň nemoc a z světského člověka sluhu svého snažného učinil, tak že měl duch proročský. A to se dobře ukázalo, když byl jednú s mnohými jinými od nepřátel jat a všichni se mútili, jediný svatý František vesel byl. A když ho z toho jiní tovařišie tresktali, otpovědě jim svatý František a řka: Vězte to, žeť jsem proto vesel, že mám po všem světě za vzácného svatého jmien býti. Častokrát také svatý František ssvleka s sebe bohaté rúcho a v sprostné se obleka, v Římě před svatého Petra kostelem s jinými chudými sedě žebráše. A také jednú, po cestě jda, potkal jednoho velmi ohavného malomocného člověka, pro milého Jezu Krista k němu přistúpiv, jeho políbil a ihned malomocný zmizal. Protož k malomocným často chodě, jich ruce líbáše a mnohé almužny dáváše.
A když jednú svatý František uslyšal, ano čtú ve Čtení, kterak jest Spasitel svým apoštoluom, když jest je kázat slova božieho rozeslal, kterak choditi a kterak bydliti rozkázal, ihned s toho miesta vstav, ten stav vší myslí držeti počal, obuv szuv, od sebe zavrhl a viec bos v zimě i v létě chodil. V jedné sprostné sukni, miesto pásu uzlovatým provázkem se opasoval. A když pak jednú u veliký snieh přes les šel, padúši vystúpivše a jeho jemše, otázali, kto by byl. Jimžto on odpovědě a řka: Jsem biřic boží. Jehožto ihned padúši pochopivše v snieh uvrhli a řkúce: Lež tu, chlape, biřiče boží! A také když jednú, velmi ustav, na oslíku jel, tehda tovařiš jeho, bratr Leonardus, také rodem z Asizium, velmi ustav, poče sobě na mysli řieci: Nerovně moji přietelé nad tohoto člověka přátely předčeli někdy. Avšakž on teď jede a
