hospodinu obdržal, že po mém skončení na mé miesto vstúpíš. Ale v tom biskupství mnoho tě protivenství potká a mnoho strasti trpěti budeš. To svatý Briccius uslyšav, poče se jemu súkromě posmievati a řka: Však sem o něm dobře řekl, žeť chodí jako bez smysla pomámený.
Potom po některých časiech, když svatý Martin umřel, svatý Briccius po něm miesto něho biskupem učiněn. V kterémžto biskupství dal se na veliké náboženstvie. A když třidceti let biskupem byl, jedna pradlí, kterážto na jeho dvuor rúcho prala, počevši i měla dietě. To všecka obec uslyševši, před jeho vrata přišli a řkúc: Dostiť sme pro dobrotu svatého Martina tvú nečistotu až do sie chvíle trpěli, ale již toho nebude. Tehdy svatý Briccius poče toho jako ten, jenž nic o tom nevěděl, odmlúvati a takto poče k nim řieci: Abyšte tomu věřili, žeť sem nevinen, kažte sem to přinésti dietě. A když je přinesechu, ješto jedno třidcet dní vstáři bieše, poče svatý Briccius to dietě zaklínati a řka: Děťátko, zaklínám tě mocí Syna božieho Jezu Krista, pověz tuto, jsem li já otec tvój. K němužto děťátko, ano všickni slyšie, vece: Nejsi ty otec muoj! To lidé uslyšavše, počechu na svatého Briccie volati a řkúc: Chcme tomu, otěž se jeho, kto jeho otec jest! K tomu svatý Briccius vece: To ke mně neslušie, učinil sem to, co na mě slušalo. Tehdy vešken lid pokřiče a řka: Toto s diáblovú mocí učinil, že dietě promluvilo. Ale proto již naším biskupem viece nebudeš! Tehda svatý Briccius své neviny na větčí očištěnie v svú čepici horúcieho uhlé nabral, prosuv je, vece: Jakež toto uhlé mé čepici nic jest neuškodilo, takež v tom, ješto vy mě viníte, před Bohem sem nevinen. Na to vešken lid nic nepotbav, mnoho jemu hanby a přiekořizni činivše, z biskupstvie jeho vyhnali. A tak se jest naplnilo, což jemu byl svatý Martin předpověděl.
A když tomu svatý Briccius jinak učiniti nemohl, zdvih se odtud, k dvoru papežovu do Říma šel. A tam sedm let bydlel. A což byl někdy protivenství svatému Martinu učinil, toho se, tu bydle, nábožně pokál. Zatiem všecka obec jednoho, jemužto Justianus řiekali, miesto svatého Briccie biskupem učinivše, do Říma jeho poslali, aby proti svatému Bricciovi toho biskupstvie bránil. A když ten Justianus na tu se cestu pozdvihl, přišel jest do jednoho města, jemužto Vercellis dějí, skonal a miesto něho opět jiný, jemužto Armenus řiekali, biskupem učiněn. A v ten čas svatý Briccius s mocí papežovú na své biskupstvie navrácen. A když z Říma vyšed svatý Briccius, šest mil ušed, noclehoval té noci, jeho náměstek Armenus umřel. To svatý Briccius zvěděv božím zjevením, svú čeled vzbudil a řka: Vstaňte, poďte se mnú na pochovávanie turonského biskupa. A tak se jest stalo, když jednú branú svatý Briccius šel, v túž hodinu Armena, jeho náměstka
