jest v Lambardské vlasti v městě, ješto Papia slove. A měl jest otce na ciesařově Juliánově a Konstantinově dvoře. Ten jest měl pod sebú třidceti rytieřóv. Na kterémžto dvoře svatý Martin s otcem slúžieše, ale nerad, protože jeho Duch svatý jinam jest vedl. A když byl svatý Martin dvanácte let vstáři, proti vuoli starost svých viece kostela nežli dvora se přidržieše. Byl by rád na púšť šel, ale rozličné jemu nemoci překážiechu. A když to jednú ciesaři ustavichu, aby starých otcóv synové miesto otcuov slúžili, tehdy mezi jinými k službě svatého Martina jako od polu bezděky připravichu. Při kterémžto dvoře jedno s jedniem panoší bieše. A tomu viece než on jemu slúžieše. A to vše u pokoře pro Buoh činieše.
A když jednú jednoho času v zimě skrze bránu toho města, ješto Ambianis slove, s množstvím lidu jel, svatý Martin jednoho téměř nahého uzřev, po jiných poostav, vida, ano jemu nižádný pro Buoh nic nedal, a sobě jeho zachována urozuměv, vyňav meč, velikú částku svého pláště ukrojiv tomu chudému pro Buoh dal. Proněžto ihned první noci zjevil se jemu Ježíš Kristus, oděv se tú částkú pláště, jižto byl svatý Martin chudému dal, a takto k svým anjeluom, kteřížto okolo něho stáchu, mluvě: Aj toť, Martin, ještě nekřtěn jsa, však mě v toto rúcho oděl. To svatý Martin uznamenav, nic se pro to v marné chvále nepozdvihl, ale boží dobrotu poznav, již jsa osmnácte let vstáři, pokřtiti se kázal. A potom ještě dvě létě na ciesařově dvoře zuostal.
A když za těch časuov jedni cizozemci, na všecky strany hubiece, na Frančskú zemi táhli, tehda Julianus ciesař, proti nim chtě táhnúti, kázal mezi rytieřstvo veliké penieze rozdati. Ale svatý Martin nechtě se již déle obcházeti s světem, těch peněz nevzav, k ciesařovi pověděl a řka: Služebník jsem Jezu Kristuov. Již neslušie mně bojovati. Z toho se ciesař rozhněvav, vece: Nečiníš toho pro náboženstvie, ale strachy, boje se pobitie, službu vzdáváš. K němužto svatý Martin s jasnú myslí odpovědě: Když to ne mé vieře, ale neudatenství přikládáš, to zítra ukáži, že beze všeho oděnie s prvními na špici stanu. A tu ani helmem, ani štítem se zastru, ale znamením svatého kříže. Tehda ciesař kázal jeho střieci, aby toho, což mluví, zítra dostál, k němužto se jest zamluvil. A zatiem druhý den od nepřátel ciesařovi vzkázáno, že se jemu ve všem poddávají. A to se jest mohlo dobře státi pro zaslúženie svatého Martina, bez lidské krve prolitie ten mír stal se jest.
Od toho času světskú službu vzdav, k svatému Hilariovi, pitanskému biskupu, šel. A tu na prvé svěcenie svěcen. A potom od Hospodina zjevenie měl, aby svých přátel, kteřížto ještě pohanské viery byli, navštievil. Tehdy na tu cestu se
