Svatý Vitalis rytieř měl svú manželku, z niežto podlé svého stavu svatého dva syny měl, svatého Jervazie a svatého Protazie. A když jednoho času svatý Vitalis s jedniem té vlasti súdcí, s Paulinem, do toho města, ješto slove Ravenna, a Čechové řiekají Rovina, všel, nalezl jednoho křesťana lékaře, jemužto jméno bylo Julián. Jehožto Juliána dlúho mučivše, pohané kázali hlavu stieti. A on se toho ulekl. Tehdy naň zavolal svatý Vitalis a řka: É, bratře Juliáne, však si lékař a jiné s léčil, nezabíjej věčnú smrtí sebe a nebeské koruny neztrácej. To Julianus uslyšav, u vieře se posílil. A že se smrti byl užasl, snažně toho poželel a dobrovolně pro Jezu Krista na smrt šel. A svatý Vitalis to tělo pochopiv, poctivě je pochovati kázal. A sám svatý Vitalis, když se nechtěl pohanským modlám modliti, kázal pohanský súdce Paulinus, hlubokú jámu učiniec, jeho zaživa zahrabati. A tak jsú učinili, svatého Vitalisse zaživa zahrabali a jeho svatú hospodyni v Medioláně na smrt pro vieru křesťanskú ubitú pochovali.
Tehdyž v Alexandrí svaté Teodory mučedlnice, jež když nechtěla modlám ofěrovati, dána byla v necné ženy. A rychle jeden z bratří jménem Didimus, zažžen jsa divnú božskú přiezní, odtud ji vychopi a potom s ní ukamenován jest.
Měsiece dubna dne dvadcátého devátého v Lombardí v kraji Mediolánském umučenie svatého Petra zákona predikátorového, o němž se takto píše
Svatý Petr, boží mučedlník, byl jest zákona predikátorového, rodem z Berúna Jetřichova. Když byl zmladi do školy dán, nad jiné děti uměním prospěl, ale Ducha svatého vdešením jal se jest mysliti, kterak jest tento svět nebezpečný a hrozné práci poddaný, ode všeho vstav, do predikátorového zákona šel. V kterémžto zákoně, jakož svědčí Innocencius papež, na tom listě, na němž potvrzuje jeho svatosti: Tak se dobře vedl, až jest byl všem jiným na příklad. A to zvláště v obyčeji měl, že na všech svých modlitbách za to Hospodina snažně prosieše, aby jemu nedal jinak umřieti, než aby svú krev prolil pro svatú vieru křesťanskú. A když v jednu hodinu nábožně za to Boha prosieše, přišel jest k němu hlas z nebes a řka: Petře, Petře, věz to, že si ke všem svatým v nebesiech připsán. Z kteréhožto zjevenie ihned s radostným pláčem křížem na zemi padl a z toho Hospodinu poděkoval. A potom to svatému spovědlníku pronesl, zapověděv jemu, aby nižádnému nepravil.
Potom,
