velikú ctí pochoval, tu, ješto i dnes jeho svaté tělo odpočívá. Potom po některých časiech tělo svatého Celsa svatý Ambrož do téhož kostela přinesl.
O svatém Nazariovi takto píše svatý Ambrož a řka: Ó, přešťastný bojovníku boží, jenžto si, tohoto světa mocného diábla přebojovav, bez čísla lidem do věčného královstvie dopomohl, v němžto přebývají s Bohem na věky.
Měsiece června dne dvacátého devátého hod svaté Marty, hospodyně Pána našeho Jezu Krista a sestry svaté Mařie Magdalény, o niež se takto píše
Svatá Marta, šťastná hospodyně Jezu Kristova, jehožto v svuoj duom mile přijímala, od králového rodu pošla. Její otec byl Sirus a mátě Eugaria. Ten její otec mocné knieže, nad několiko vlastmi vládl a zvláště Megdal hrad a městečko Betaní a velikú stranu Jeruzaléma města dědičsky držal. Jehož dci, svatá Marta, čistá dievka byla. A když k ní Ježíš Kristus přišel v duom, snažně jemu slúžila a svú sestru Mariji Magdalénu k službě jemu ponúcela. Neb se jí tak zdálo, že by vešken svět takému hosti nemohl duostojně poslúžiti. A když po božiem na nebesa vstúpení všickni apoštolé po světu se rozešli, tehda svatá Marta s svým bratrem, s svatým Lazarem, a s svú sestrú Marijí Magdalénú a také s svatým Maximinem, od něhožto biechu křest přijali, všickni spolu na bárku vsazeni, a tak na moře bez vesl i beze všie jiné přípravy plovúce, boží náhodú do Marsilie připluli a v těch vlastech mnoho lidí na vieru obrátili. Těch časuov byla jedna saň hadové postavy nad řekú Bodanem v jednom lese, bieše širšie než vuol, delšie než kuoň a zuby u nie jako meč ostré, mějieše rohy veliké s obú stranú. Ta saň, v Bodanu se kryjíci, lodí s lidmi často utopováše a lidi jedieše. Tehda svatá Marta, všech lidí prozbú tam šedši, tu saň v lese, ana jednoho člověka jie, nalezši, na ni svacenú vodu lela a znamenie svatého kříže proti ní učinila. A jakž se to brzo stalo, tak ta saň, jakžto ovce
