svatého Nazaria a toho pacholíka Celsa rozličně trýznivše, před ciesařem postavili. A když Nero uzřel, ano se jich tváři jako slunce stkvějí, mněl, by to jich čáry bylo, protož ihned vece: Zbavte se svých čáruov a našim se bohuom modlte. Tehda ihned svatého Nazaria k modlám do chrámu vedli. Tu on poklekl, Hospodina poprosil, aby se ty modly zpadaly. Netáhl se pomodliti, až se všecky modly zlámaly. To uslyšav Nero, kázal jeho v moře uvrci a řka: Střežte jeho dobře, bude liť chtieti utéci, jmúce jeho upalte a popel do moře vsypte. V tu dobu Nazarius a ten pacholík Celsus na bárku vsazena a tu na vysoké moře vzpluvše, z bárky je vyvrhli. A ihned se v tu dobu veliká búře na moři vztrhla. A když se velmi ti, kteříž na bárce byli, báli, aby neztonuli, želejíce toho, co sú nad těmito svatými učinili, vzhlédše uzřeli sú, ano svatý Nazarius s svým pacholíkem Celsem po vodách vesele jdú, k lodí se blížiece. A tu na bárku vsedše, tyto pohany, ani se již k vieře křesťanské obrátili, nalezli. Tu se Bohu pomodlil a ihned se moře upokojilo, a tak spolu po moři pluli až blíž do jednoho města v Lambardské zemi, jemužto Janua dějí. Tu na břeh z korábu vyšed, mnoho dní slovo božie kázal. Odtud do města Mediolána šel, tu, ješto ta dva svatá Jervazie a Protazie byl ostavil u vězení. To zvěděv Anolin, starosta ciesařuov, svatého Nazaria do dalekých vlastí zaslal a Celsus u jedné ctné vdovy ostal.
Potom svatý Nazarius, do Říma přišed, otce svého již starého, an v Jezu Krista uvěřil, nalezl. Tu jej otec radostně uzřel. Tehda jeho poče Nazarius tázati a řka: Otče milý, pověz mi, kterak si se na vieru křesťanskú obrátil! K tomu otec vece: Synu milý, zjevil mi se svatý Petr apoštol a řka: Náhle nemeškaj, jakež tvá hospodyně a tvuoj syn Nazarius v pravé vieře bydlé, takež i ty obrať se k Jezu Kristovi. V ty časy starosty židovské svatého Nazaria s velikú hanbú zase do Mediolána poslachu a tu oba i s Celsem pacholíkem před starostú mediolánským postavichu. Tu je na smrt odsúdiechu a před město vyvedše, oběma hlavy stěchu. Jichžto těla křesťané pochopivše ctně pochovali. Té noci ti svatí mučedlníci jednomu dobrému člověku, jemužto Eracius řiekali, zjevili se a řkúce: Těla naše vezma pro zlého Nera hlúbe v svém domu pochovaj. K nimžto on vece: Páni milí, mú dceru uzdravte nemocnú, jižto jest dna zlámala. A ta ihned uzdravena a ten Eracius vzem ta svatá těla, v svém domu je pochoval. Potom po mnohých časiech Buoh svatému Ambrožovi ta svatá těla zjevil. Na tom miestě tělo svatého Celsa ostaviv, svatého Nazaria tělo ještě v novie krvi s vlasy na hlavě i na bradě, jako by toho dne umřel, nalezl i přinesl do kostela svatého Petra apoštola a svatého Pavla a tu s
