vstaň vzhuoru zdráv a vzdajž chválu svému Spasiteli. A jakž to svatý Jakub vece, tak ihned nemocný byl zdráv a svému stvořiteli chválu vzdal. Tehda Joziáš, jenžto bieše na svatého Jakuba hrdlo provaz vložil, před svatého Jakuba nohy padl a prose, aby ho v křesťanské vieře potvrdil. To vida Abiatar biskup, kázal Joziáše jieti a k němu takto řka: Nepoklneš li jména Jezu Kristova, ihned budeš i s Jakubem sťat. K němužto Joziáš vece: Zlořečený s ty i zlořečení jsú tvoji bludové, ale jméno Jezu Kristovo buď na věky pochváleno. V tu dobu Abiatar biskup kázal jeho usta bíti a otázav Heroda, kázal je oba i s svatým Jakubem stieti. A když je oba s svatým Jakubem na rozhraní postavili, svatý Jakub na katu uprosil, že mu čbánka vody podal, a tú vodú Joziáše pokřtil. A jakž to brzo učinil, kat jima oběma hlavy sťal.
Tu, jakož praví mistr Johannes Belet, jenžto jest podlé svědomie svatého Jakuba život popsal, jakž to v starých knihách jistě nalezl, učedlníci svatého Jakuba jeho tělo pochopivše s velikým strachem, židóv se bojiece, na koráb vnesli, Bohu poručivše, kde ho káže pochovati. Tu jsú anjela vuodci měli a beze všech vesl i bez větrníka do Ispanie připluli. V té zemi bieše královna vdova, jížto Lupa řiekali, totižto Vlčice jí jméno bylo. A jakež jméno zlé mějíše, takež i skutky zlá byla. V té vlasti tělo, s korábu snesše, na jednom velikém kameni položili a ihned božím divem svatému tělu kámen postúpil, hrobem se učinil, jako by lidským řemeslem byl udělán. Odtud odšedše, učedlníci svatého Jakuba šli před královú Vlčici a řkúce: Ježíš Kristus k tobě učedlníka svého, svatého Jakuba, poslal, aby jehožto s nechtěla přijieti živa, přijmi mrtva. A to věz, královno, že jsme sem připluli beze všie korábové přípravy, a protož prosíme tebe, aby jemu duostojné miesto pochovati ukázala. Tehda ona jako lstivá poslala je k králi ispánskému, aby jeho povolenie k tomu otázali. A on, řeč jich vyslyšav, kázal je v žalář vsaditi. Té noci anjel boží se jim zjevil a je z žaláře vypustil. To král zvěděv, aby je zjímali, po nich poslal. Po nichžto rytieři hnavše, přes most jedúc i s mostem u vodu upadli a tu ztonuli. To král uslyšav, jiné posly po nich poslal, aby se ti světí učedlníci vrátili, a což jim libo, v jeho zemi učinili. Tehda se oni vrátivše, to město na vieru obrátili. To zlá Lupa, královna, zvěděvši, velmi toho želela, neb viery křesťanské nenáviděla. Proněžto když se k ní světí učedlníci vrátili, takto k nim promluvi: Jděte, mé tři voly na této huoře pojměte a v vuoz upřehúc, tělo Jakuba, svého pána, vložiec veztež, kde chcete, a miesto, jakež chcete, jemu učiňte. To lstivě ta Lupa mluvieše, neb to dobře ona věděla, že to volové nebyli pitomí, protož sobě na mysli tak řekla: Zapřieci jich nebudú moci. Pakli je zapřehú, vuoz zlámají a tělo to po skalí roztroskotají. Ó, nešlechetná Vlčice, kterak ty lstivě jednáš,
