Věříšli tomu, co se tuto čte? Budiž tiem jista, že svatá Hata toho uzdravitele vždy před sebú má, pro něhožto jest trpkú smrt trpěla. Protož, dotkneš li se hrobu jejieho, s pravú věrú přistúpíc, ihned uzdravena budeš. A když odtud všichni lidé vyšli, svatá Lucia s matkú u hrobu zuostavši na modlitbách se zdřiemala. A tu se jí ta zjevila svatá Hata, stojéc mezi anjely u veliké slavnosti a takto jí řkúc: Sestro má, Lucia, dievko Bohu nábožná, co na mně prosíš, sama mohúci ihned mateři své spomoci. Aj toť, skrze tvú vieru uzdravena jest. Z toho snu svatá Lucia probravši se, své mateři vece: Matko má milá, toť jsi již uzdravena. Protož prosím tebe skrze tu, jenž tě jest svými modlitbami uzdravila, aby mi viece již o muži nic neřiekala, ale což si mi věna chtěla dáti, to mezi chudé rozděl. K niežto matka vece: Dochovaj mne smrti, oči moji přikryjíc, učiniž z zbožím, cožť libo. K niež svatá Lucia vece: Kterakú za to odplatu vezmeš, že mrúci dáš, jehožto s sebú vzieti nemuožeš. Protož daj, dokud si živa, a tak za to od Boha odplatu mieti budeš. A když se odtud domóv vrátichu, zbožie mezi chudé rozdáváchu, donese se to jejieho choti, za něhožto bieše předtiem oddána. Proněžto přišed poče jejie pěstúny tázati, proč by se to dálo. Jemužto pěstúna múdře odpovědě a řkúc: Panna tvá, výtečnější zbožie nalezši, proto toto zbožie rozdává, aby tvým jménem jiné kúpila. Tomu on jako nesmyslný uvěřiv, jí ostatka prodávati pomáhal.
A když to svatá Lucia všecko mezi chudé rozpósobila, chot jejie, to očitě uznamenav, před súdci ji vedl a na ni žaloval a řka: Křesťanka jest a činí proti ciesařovým právóm. V tu dobu súdce Paškazius poče jie pobiezeti, aby modlám pohanským obět vzdala. Odpovědě svatá Lucia a řkúc: Libá Bohu jest obět navštěvovati chudých a jim v potřebu a neb v núzi pomáhati. A když již nemám nic jiného, jemu se sama ofěrovati chci a vdávaji se Spasiteli mému Jezu Kristovi. Paškazius vece: Dědictvie své si s šerednými lidmi strávila, a protož jako zlá mluvíš. Jemužto svatá Lucia vece: Jáť sem své dědičstvie bezpečně schovala a o šeredství nic nevědě. Jiežto když Paškazius mnohú trýzní poče hroziti, svatá Lucia jemu vece: Aj toť, tělo mé ke všelikému utrpení jest hotovo. Což se meškáš, synu diáblóv! A to, což jsi zamyslil, nade mnú to učiň. V tu dobu Paškazius se velmi rozhněvav, kázal ji nepoctivě trýzniti. A když ji odtud pryč táhniechu, tak ji Duch svatý obtiežil, že ji nižádným řemeslem tisíc člověkuov, a potom i voly připřáhše, nikoli s miesta hnúti nemohli. Tehda Paškazius káza veliký oheň okolo nie zanítiti a na ni smolu, olej a pryskyřici vrúcí léti. V tu dobu svatá Lucia vece: Uprosilať sem na Bohu prodlenie mého umučenie, ať bych věřícím lidem strach utrpenie odjala a nevěřícím vnitř hanbu stydlivú ostavila.
