biskupu zpósobili. Mezi nimižto bieše jeden slovutný biskup, kteréhožto poslušno bylo na všem v tom volení. Ten biskup, když všem lidem modliti a postiti se přikázal, aby je milý Buoh dobrým biskupem obmyslil, uslyšav té noci hlas a takto řka: V jitřní hodinu před dveřmi střež, a kterýžť první k kostelu přijde, jemužto jméno jest Mikuláš, toho na biskupstvie posvěť. To jisté zjevenie ten biskup jiným biskupóm pověděv, přikázal jim, aby na modlitbách stáli, a sám se před kostelem postavi. Tehda svatý Mikuláš té noci podlé svého obyčeje ze všech prvé k kostelu přijde. Jehožto se biskup chvátiv otáza a řka: Kterak tobě dějí? Jemužto svatý Mikuláš z sprostnosti odpovědě a řka: Mikuláš mně dějí, sluze tvému. A jakž to brzo vece, tak oni jeho pochopivše do kostela uvedli a na biskupské stolici duostojně posadili.
Také se to o jeho životě v staré paměti knihách čte, že jednú, když ještě za života svatého Mikuláše lidé na jednom korábě na moři toniechu, všickni jedniem hlasem voláchu a řkúce: Sluho boží, Mikuláši, jest li to tak, což lidé o tobě pravie dobrého, to se již nynie ukaž nad námi. A hned se jim ukáza jeden v jeho podobenství a řka: Aj toť, sem před vámi, co jest to, proněžto jste mne pozvali! A to řekl i poče jim rozličně z vody pomáhati. A hned přesta na moři ta búře nebezpečná. Mnoho i jiných divuov svatých Buoh skrze svatého Mikuláše učinil; mrtvé křiesil, nemocné uzdravoval a rozličným lidem z veliké núze pomáhal.
A když ten čas přišel, že již Buoh svatého Mikuláše k sobě chtěl pojíti, poprosil Hospodina, aby jemu své anjely ráčil k jeho skončení poslati. V tu hodinu, hlavu pokloniv, uzřel anjely k sobě jdúce a ihned spěv ruce, poče pěti onen žalm svatého Davida proroka: V tobě sem, milý Hospodine, vždy naději měl. Rač býti mé duše obránce a mé jisté útočiště, k tobě, v tvoji ruce, Hospodine, porúčím duši mú. A to řekl i pustil duši a ihned uslyšáno jest slavné anjelské zpievanie, s tú svatú duší do nebes jdúce. To se jest dálo po božiem narození tři sta a čtyřidceti let třetieho léta. A po jeho skončení z jeho svatého hrobu božím divem olej tekl. Jímžto se mnozí nemocní pomazujíc zdrávi byli. Toto se také o svatém Mikuláši píše, že jeden žid, znamenaje i často slýchaje, kterak mnoho Buoh divuov skrze svatého Mikuláše činil, kázal sobě obraz svatého Mikuláše udělati. Kterýžto v své komoře postavil, a když kam podál ten žid chtěl jíti, vždy před ten obraz přijda, s pohrožením vše jemu porúčil a takto řka: Aj toť, Mikuláši, pod tvú stráži vešken svuoj statek ostavuji a porúčím tobě. Nebudeš li dobře střieci, bitím nepoctivým nad tebú se pomstím. A když jednú ten žid pro svú pilnú potřebu podál šel, přišedše zloději, všecko mu zboží pobrali, jediné ten obraz v komoře ostavili. A potom, když se žid domuov vrátil, uzřel, ano
