potom se do dne nepokládala, ale na modlitbách až do dne stála. A v tu hodinu, v niežto duchovnie panny jitřní zpieváchu, do kapituly vendúc, až do krve prolitie se metlami tepieše a ještě na tom dosti neměla, ale jedny své známé domácie ženy k tomu byla připravila, aby ji na každý den postní pro božie muky až do krve zbily. Mezi nimižto známými, ješto ji tepiechu, když jeden čas jedna, jiežto jméno bylo Děmuta, sediec plakáše, otázali jie jedni lidé, proč by plakala. Jimžto ona odpovědě a řkúc: Kterak mi nevelíte plakati, a já sem k tomu připravena, že muši jednoho člověka až do krve bíti, jehožto jedné kuože a kosti sú.
O jiných také jejích strastných utrpeních dlúho by bylo psáti. Podlé toho, jakž jejieho vlastnieho bratra hospodyně, paní Anna, často řiekala: Co sem kdy o rozličných svatých svatosti slýchala, málo jest, co bych na této svaté ženě tolikež anebo viece svatosti nevídala nebo neslýchala. Na modlitbách ve dne i v noci snažně stáváše a po kumpletní hodině až daleko na noc Bohu se modléše. A často jejie služebnice se prospiec vstáváchu a ji ještě na modlitbách klečiec nalézáchu. To také v obyčeji svatá Hedvika měla, že když pokrm přijímala, vždy jí také Písmo svaté před stolem čteno, jehož radějše poslúcháše, než by jedla ani pila. A jednú se to přihodilo, když svatá Hedvika, v obláštniem miestě sama stojiec, Bohu se modléše, jeden její sluha jménem Bohuslav nazřel k ní i uzřel ji v slavné světlosti stojiece. A to uzřev, s velikú úžestí pryč šel. To se také často přiházelo, že když jejie nevěsta, paní Anna, podlé svatého obyčeje ve mši od svaté Hedviky mír bráše, vezřéc jí v oči, vídáše, ano jí oči jako krvaví a všecka tvář slzami oplavena. A někdy ji také vídáše krásnú jako v anjelské tváři proměněnú, rdiec se v sněžné bělosti jako ruože pro vysoké jejie mysli k Bohu zdviženie a pro jejie srdce sladké v Bohu kochánie, neb se často tak vysoce od svého tělesenstvie vnitřním duchem k Bohu vznášieše, že sebe nic v tu hodinu nečijieše, ani před sebú lidí stojiec znajieše, odtud až se opět k sobě navrátila. A často od mnohých vídána, ana u veliké světlosti u povětří nad zemí na modlitbách stojí. Ve mši také a na boží službě nikdy s žádným nemluvieše, leč kdy pro velikú potřebu promluviti musila. Mše a božie služby ne v domu jako jiní urození lidé ale v kostele najradějše poslúcháše. A což kněží mohla mieti, všech mší ráda poslúcháše a na každú mši anebo sama k ofěře šla, a neb ofěru poslala. Kněžie a duchovnie lidi u veliké cti měla. Svatých kostí a svatých obrazuov s velikú ctí ráda chovala a zvláště jeden obrázek svaté královny slonový, při sobě noséc, miloštěmi přitúléše. Kterýmžto obrázkem mnohé nemocné žehnajíc od velikých nemocí uzdravováše. Muky božie a zvláště svatý kříž u
