tři dcery. Mezi nimižto byl syn jeden jménem Jindřich, knieže slovutné. Ten jedněch časuov pro křesťanskú vieru připraviv se proti Tateruom jel a tu v jednom boji sšel. To se jest dálo po božiem narození tisíce dvě stě čtyřidceti páté léto. Po jehožto smrti knieže Jindřich, otec jeho, s svú kněžnú, s svatú Hedvikú, před biskupa šedše, Bohu jsta čistotu oba slíbila. A to učinivše, klášter jsta panenský založila v Třebnici svatého Bernharta zákona. V němžto jsta svú dceru jménem Kedrutu obětovala na čest Bohu, kterak jest potom s otpuštěním svého hospodáře kniežete v témž klášteře svatá Hedvika bydléci svatý život vedla. O tom se široce píše: Potupivši všecka drahá rúcha, v sprostné se rúcho odieváše a takú pokoru v svém srdci mějieše, že stolice i podnožie, ješto duchovnie panny stávaly, často pořád chodieci líbáše. A když jednú jedna duchovní panna, v kostele poostavši, na to hledieše, ano svatá Hedvika stolice i podnožie líbá, uzřela, ano obraz Syna božieho, na kříži pně, kterýž na velikém oltáři stáše, pravú rukú svatú Hedviku žehná a řka: Uslyšána jest modlitba tvá. To také často činieše, že tu vodu, jížto sobě duchovnie panny nohy umýváchu, sobě i svým vnúčátkóm pro náboženstvie oči i hlavu promýváše. A tak také protivenstvie tohoto světa uměla strpěti, že ješto jí hospodář umřel a ješto jí syn od pohanuov pro křesťanskú vieru v boji zabit, pro to se velmi nezamucovala, ale vše mile od Hospodina přijímala a jiných v Bohu posilovala. O jejiem také utrpení tak se píše, že jest čtyřidceti let masa nejedla a některé zvláště vigilie tak se trudně postila, že jediné tři kusy chleba, v popel dotknúci, snědla. A když jednú, vodu a chléb jedúci, se sušieše, všel před ni její hospodář knieže a ihned ta voda božím divem u víno se obrátila. A kterakžkoli rúcha dosti jmějieše, však v jedné sukni a v sprostném plášti v najvětší zimu chodieše. A když jednoho času dlúho na modlitbách stáše, jejie sluha, již zimy trpěti nemohši, k ní přistúpivši, vece: Nemohu déle zimy trpěti. K niežto svatá Hedvika vece: Vstup na mé stúpěje, ještoť sem já stála. A když to dievka brzo učini, tak se jí nohy zahřiechu; bosa také svatá Hedvika často pro Buoh chodieše. A když jednú hospodář její, knieže, náhodú jda, ana bosa jde, potka, jejie nohy božím divem v obuvi se jemu ukázaly. Tak také svatá Hedvika, klečiec, u velikú zimu rukama zmrzlé země se podpierajíc, Bohu se dlúho modléše, až se jejie svaté ruce byly tak zsedale, že z nich krev na zemi tečieše. Žíni také velmi ostrú z konských srstí ssúkanú na nahém životě za obyčej nosieše a motovúz hrubý z konských srstí také točený a velmi uzlovatý na svém životě nosieše. Jejie také nočnie položenie často jedno na dště bieše, anebo na podlahách, rohoži položiec, a poležiec, vždy na jitřní vstala. A