a ihned se vzchopivši, chtiec jeho náhlosti postúpiti, preč běžala. A když se jí událo preč běžeti mimo jednu horu, jedni pastýři, na hoře ovce pasúce, ji, ana běží, viděli. A zatiem otec její za ní pospiechaje běžieše. Tehda jemu jeden z pastýřuov povědě a řka: Tvá dci Barbora onú cestú preč běží. To on uslyšav, po nie se oddal a jie dostihl, domuov ji nepoctivě dovedl a v temném žaláři zavřieti kázal, zapověděv, aby jí jiesti ani píti drobte nedávali.
Těch časuov bieše jeden ciesařuov starosta, jenž v těch vlastech vládnieše, jménem Marcianus, k němužto Dioškorus přišed, vece: Věz to, starosto, že má dci Barbora křesťankú jest. Proněžto zaklínám tě skrze duostojnú svatost našich bohuov, aby, nechce liť té viery zuostati, jie nikoli neodpustil. Tehda nazajtřie ten starosta Marcianus, kázav ji před se přivésti, jal se jí dobrotivě mluviti, aby se opět k svým bohóm zase navrátila, chtěla li by u veliké cti jmiena býti. Pakli by toho učiniti nechtěla, musila by těžké muky trpěti. Jemužto svatá dievka odpovědě: Hotovať sem pro mého Jezu Krista všecko trpěti, ale tvým bohuom slepým a hluchým nechci se modliti. To starosta uslyšav, velmi se rozhněvav, kázal ji nahú pověsiti a nemilostivě bičovati a potom ji kázal do žaláře vésti. Tu se jí Ježíš Kristus zjevil a takto řka: Má milá dci, Barboro, mužsky se měj a toho násilníka se hruozy neboj, neboť já s tebú jsem a toběť v tvé núzi spomohu. A to řekl Spasitel, jie požehnal a ji ode všech ran uzdravil. Nazajtřie kázal ji starosta před se přivésti a uzřev to, ana uzdravena. Vece k nie: Aj, Barboro, viz, kterak tebe bohové želejí, tvé rány bolestivé jsú uzdraveny. K němužto svatá dievka vece: Tohoť jsú mi bohové tvoji neučinili, neb jsú bez smysla a bez živnosti a sami sobě spomoci nemohú. Ale uzdravilť mě jest Ježíš Kristus, jehož ty jako slepý viděti nemuožeš. V tu hodinu starosta u velikém hněvu kázal ji svlekúce nahú pověsiti a kázal oba boky jejie páliti. Tehdy ona, oči vzvedši k nebi, hroznú bolest trpieci, poče snažně Hospodina prositi, aby jie ráčil spomoci. V tu dobu ten jistý starosta, vida její ustavičnost, káza jejie prsi vyřezati a tak nahú mezi lidmi voditi. A když ji tak nemilostivě trmáciechu, poče svatá dievka Boha prositi, aby ráčil její nahotu přiodieti. V ty časy anjel se jí zjevil a ji krásným oděvem přikryl a jie znamením svatého kříže požehnav, všecky jejie jiezvy uzdravil. To nemilostiví katové uzřevše, opět ji před starostu vedli. Tehda starosta se podiviv, pro to se nic nepolepšil, ale kázal ji vyvésti na jednu horu a tu jie kázal hlavu stieti. A když na té hoře ji postavěchu, tehda svatá dievka, na svú
