Svatý Adrianus umučen jest od Maximiána ciesaře. O tom se tak píše, že když Maximianus ciesař v tom slovutném městě, jemužto jméno Nikomedia bylo, diáblovým modlám obět obětoval, tak veliká pohroma byla tehdy na křesťany spadla, že druh druha, súsed súseda, někteří pro strach umučenie, někteří pro dary, někteří ciesaři k libosti na smrt křesťany vodili.
Mezi nimižto tři a třidceti křesťanuov pohané jemše před ciesaře přivedli. K nimžto ciesař vece: Zdali jste neslyšeli, kterak veliká pokuta ustavena jest v tomto městě na křesťanstvo! Jemužto křesťané odpověděli: Dobřeť sme slyšeli, ale tomuť sme se ustanovení jedno smáli. To ciesař uslyšav, kázal je nemilostivě bičovati a jich usta kamením zbíti a potom je v žalář vsaditi. K nimžto jeden znamenitý rytieř na ciesařově dvoře jménem Adrianus vece: Zaklínámť vás skrze vašeho Boha Jezu Krista. Povězte mi, které odplaty čekáte za tyto trpké muky? K tomu křesťané vecechu: Oko nevidělo ani ucho slýchalo, ani v srdce lidské vstúpilo to, což jest připravil Hospodin bojícím se sebe. To Adrianus uslyšav, mezi ně vstúpiv, vece: Počtěte mě mezi těmito, neb jich vieru křesťanskú dnes přijímám. To ciesař uslyšav, kázal jeho v žalář vsaditi.
Tehda jeho hospodyně jménem Natalia na sobě rúcho rozedřela, mniec, by pro jinú vinnu byl v žalář vsazen, že tajná křesťanka byla. Ale zvěděvši, že pro vieru křesťanskú trpí, tomu se utěšivši, k žaláři přiběhši, okovy svého hospodáře, svatého Adriana, i jiných svatých celovavši. K svému svatému muži vece: Blahoslavený jsi, muoj milý hospodáři Adriane, neb jsi přišel k tomu bohatství, jehožto jsú tobě tvoji předší neostavili, kteréžto zbožie tobě velmi prospěšno bude, kdyžto ten čas přijde, v němžto nebude lze ani kupčiti, ani u přietele zajieti, ani od koho které spomoci žádati. Protož, milý hospodáři, odlože mysl od tohoto zlého světa, dajž se vešken svému Spasiteli Jezu Kristu. K nížto Adrianus promluvi a řka: Otejdi, má milá hospodyně, nynie! A kdyžť se čas našeho skončenie přiblíží, k toběť přijda, poviem, aby byla při našem skončení. A tak ona učinila, svého hospodáře uposlechla, jeho jiným svatým, jižto v žaláři biechu, aby jeho v umučení potvrzovali, poručivši, domuov se vrátila.
Potom uznamenav svatý Adrian, že se jich skončenie blíží, strážné žaláře udařiv a jiné svaté u vieře potvrdiv, do svého se domu vrátil s tiem úmyslem, aby jeho hospodyně Natalia, s ním se vrátiec, při jich skončení byla. To jeden člověk uzřev, že Adrianus jde domuov, přiběh povědě jeho hospodyni a řka: Tvuoj hospodář puštěn a k tobě jde. K tomu ona vece: Nevěřím