[Pasionál kališnický]

Praha: [Tiskař Pražské bible], 1495. Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. 42 D 36, 254 f. Editoři Stluka, Martin, Kuderová, Pavlína. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

Zda s pro to od svého zbožie zašla, aby tuto v dobrém bydle bydlila? Vstaň brzo a jdi do toho města, jemužto Tekas dějí, a tu svého bratra Saviniána nalezneš! To Savina uslyševši, k své přietelnici vece: Nebydlema tuto déle. Jížto ona odpověděla: Paní milá, a kam chceš jěti, však to dobře vidíš, ano tě zde všickni v Bohu milují, a ty pak na smrt jíti chceš! K nížto svatá Savina vece: Buoh naše naděje. A to řekši, bochnec ječný s sebú vzemši, s svú přítelnicí z Říma pryč zašla. A tak jdúc do toho města, jemužto Ravenna latíně a Čechové Rovina řiekají, přišla. A když chtěla u jednoho bohatého měštěnína, jehožto dci v tu hodinu duši zbieráše, hospody prositi, tehda toho domu služebnice k svaté Savině vyšedši vece: Paní milá, kteraká tvá hospoda tuto dnes muož býti, ano mé paní dci nynie mře a nad ní přietelé velikú žádost mají. K nížto svatá Savina vece: Pro měť ona neumře. A to řekši, té nemocné ruku vzemši, ji zdravú nahoru vzvedla. A potom, což jie prosili, aby tu na hospodě ostala, nikterakž nechtěla, ale odtud šedši, až k tomu městu, kamžto jí anjel jíti kázal, za míli bliz byla. Povědě k své tovařišce a řkúc: Čas jest, odpočívaj tuto. A když tak odpočívajíc seděly, jeden muž vzácný jménem Literinus z města jda, k nima přistúpiv, otázal: Odkud jste? Jemužto svatá Savina vece: Já sem z toho města. K nížto ten muž vece: Proč klamáš, ano po řeči znáti, že si hosti. K tomu ona odpovědě: Zajisté, pane, pútnice jsem, hosti a bratra mého Saviniána dávno ztrativši, chodím hledajíc. Jížto ten muž vece: Ten člověk, jehož ty hledáš, před malými časy sťat jest a na takémto miestě pochován jest. Tehda svatá Savina na zemi padši, poče se Bohu modliti žalostivým srdcem a řkúc: Muoj milý Hospodine, jenžto s mě do dnešnieho dne v mé čistotě choval bez poškvrny, rač mi již z pracných cest pomoci, abych se již viece netrudila. A tvé svaté milosti porúčiem tuto tovařišku mú, ješto jest pro mne mnoho trpěla, a bratra mého, jehož sem, zde hledavši, nenalezla. Rač mi ho dáti v svém svatém nebeském království viděti. A jakž tu modlitbu brzo dokonala, tak na tom miestě klečéci duši pustila. To její tovařiška uzřevši, žalostivě poče plakati, nemajíc své paní živa čím pochovati. Tehda ten muž ctný Literinus, jenž s nimi na cestě bieše mluvil, to uzřev, biřicí po všem městě volati kázal, aby se všickni sejdúce, pútnice tělo pochovali, jakž to se i stalo. Lidé se sšedše s velikú ctí ji pochovali. A její tovařiška, málo časuov po ní byvši, Bohu se dostala.

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 18 lety a 24 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).