přibližováše k Jeruzalému u veliké ciesařské slavnosti, chtěl tú branú do města vjeti, kterúžto branú Ježíš Kristus, k svému utrpení se přibližuje, bieše na oslíku vjel pokorně. V tu hodinu v té bráně zed se sstúpila a tak se spojila, jakžto by jedna zed byla. A když se tomu ciesař s jinými lidmi poče diviti, v tu dobu vzezřevše uzřeli, ano anjel stkvúcí kříž v ruce drží, na zdi nad branú stoje, k nim mluvě a řka: Kdyžto všemohúcí král nebeský túto branú na umučenie šel, to jest tak pokorně učinil, že jest všemu světu zřejmý příklad ostavil. To anjel řekši, z jich očí zmizal. Tehdy ciesař, skrúšeným srdcem zaplakav, obuv svú szúti kázal a se ze všeho rúcha svlekl, v jediné košili svatý kříž nesa, k městské zdi s pokorú se přiblížil a ihned nebeskú mocí ta zed se rozstúpila, tak že všichni jako branú do města vjeli. A ta přesladká vuoně, ješto v oné věži krále Kozdry bieše, voněla překrásně. V tu hodinu, v nížto ciesař Eraclius dřevo svatého kříže bieše vzal, divně ta vuoně odtavad přišedši do Jeruzaléma, všem lidem přesladce opět zavoněla. To ciesař Eraclius všecko nábožně spatřiv, s zapáleným úmyslem mezi všemi lidmi o chvále svatého kříže poče mluviti a řka: Ó, světlosti přesvětlá nade vše nebeské světlosti, svatý kříži, ó, přeblahoslavená oslavo všeho světa všemu lidu přemilá, nade vše světlosti přesvatá. To předrahé znamenie, na němžto pněl jest spasitedlný poklad všeho lidského národa, ty s to přesladké dřevo, ješto s sladké hřebíky a sladké břiemě na sobě neslo. To řekši ciesař, svatého kříže dřevo políbiv, v Jeruzalémě na poctivém miestě je ostaviv, božie domy nadav i opraviv, do svých vlastí s velikú ctí se vrátil.
Skrze kteréžto svaté dřevo Buoh divuov svatých mnoho učinil, mrtví vzkřiešeni, nemocní rozliční uzdraveni. Protož chlubě se svatý Pavel, popsal v epištolách svých a tak řka: Vzdal se to ode mne, bychť se v čem v jiném chlubil než v kříži Hospodina našeho Jezu Krista, neb to svaté dřevo jest v vnitřní tajnosti v nebeské schráně dávno tajeno. Potom po mnohých časiech prorocky v svatém Písmě rozličně jest u příkladiech zjeveno, jakž to sám Hospodin v knihách Mojžiešových praví: Ty všecky tajné věci zpósobeny jsú u mne a znamenány v mých pokladiech. Neb jakož praví svatý Pavel: Prosté položenie Písma zabíjie, totiž neprobytečný rozum člověku dává, ale duch živý, totiž spasitedlný rozum ostavuje. Což jest to, jakž to se píše v Mojžiešových knihách, že biechu mořské vody tak hořké, že jich lid boží pro hořkost píti nemohl, a jakž sluha boží Mojžieš dřevo v těch vodách omočil, tak jsú se ihned v sladkost ty vody obrátily. To se jest tělesně dálo, ale v budúcích časiech vnitřním rozumem o svatém kříži takto jest rozuměno: Obecně všem tohoto
