aby i nás svými čáry omýlil! K němužto svatý Savianus vece: Ještě mnoho duší i ty sám skrze mé naučenie svatú vieru přijmeš. To ciesař uslyšav, hněvem božie slovo i jméno zlořečil a nazajtřie svatého Saviniána k soše přiviežíc, se všech strán naň střieleti kázal. Tehda boží mocí ty všecky šípy, svatého Saviniána nedoletěvše, v povětřie šly. Nazajtřie k němu ciesař přišed vece: Kde jest tvuoj Buoh? Proč nepřijde, ať by z těchto šípuov pomohl? A jakž to ciesař vece, tak ihned šíp z povětřie, ciesařovi v oko uhodiv, jej oslepil. Proněžto rozhněvav se ciesař, kázal jeho v žalář vsaditi a nazajtřie hlavu stieti. Tehda svatý Savinián poče Hospodina prositi, aby byl přenesen na to miesto, ješto křtěn, a ihned řetězy se zlámaly a dveře se žalářové otevřely, odtud svatý Savinián, skrze všicku stráži bezpečně prošed, na to miesto, ješto křtěn, přišel. To ciesař uslyšav, rytieřstvo po něm, aby ho jeli, opět poslal. Jižto jeho nalezše, séci jeho nesměli. Jimžto svatý Savinianus vece: Učiňte nade mnú, co chcete, a mé krve svému ciesaři přineste, ať se jí pomaže, slepým okem prozří a skrze to boží moc pozná. Tehda oni mu ihned hlavu stěli a svatý Savinianus svú hlavu svýma rukama zdvih, bez jedné padesáte kročejí vzdál ji nesl. A ciesař, jakž jeho krví oka pomazal, ihned jím viděl. A tu ihned řekl: Zajisté vizi, že jest dobrý a veliký Buoh křesťanský. To jedna chudá žena, ješto byla čtyřiceti let slepá, uslyševši, kázala se tam vésti a tu se Bohu pomodlivši, ihned prozřela.
A když jeho sestra Savina po vše dni plakáše, proséc zaň svých bohuov, zjevil se jie jedné noci anjel a řka: Savina, neplač, ale ode všeho, což máš, vstanúci jdiž pryč, nalezneš bratra svého, an u veliké cti. Z toho vidění Savina se probravši, k své jedné přítelnici vece: Přítelnice má milá, znamenala li s co? K nížto ona vece: Paní milá, znamenala. Viděla sem, ano člověk s tebú mluví, ale nerozuměla sem, co jest mluvil. Tehda jie Savina poče rozprávěti, ale proséci, aby nižádnému nepravila. A tak nazajtřie obě vstavše pryč se braly.
A když její otec dlúho jie ptaje hledati kázal, i nenalezl, vzved ruce k nebesóm, žalostivě vzdech, vece: Jsi li všemohúcí Buoh na nebesiech, mé modly zlámaj, že sú mých dětí zachovati nemohly. Netáhl toho dořieci, až v nebesiech pohřmělo a ihned všecky modly padše se zlámaly. Proněžto mnoho pohanstva na vieru se obrátili.
Tehda svatá Savina do Říma šla a tu od papeže, jemužto Euzebius řiekali, křest svatý přijemši, slepé a chromé uzdravovavši, v Římě pět let bydlila. A potom se jie anjel zjevil a řka: Savina, co tu činíš?
