chudým rozdal a tobě chci jedno své tajemstvie pověděti. Proneseš li komu anebo neuposlúcháš li mne, toť tobě pravím, žeť tě samého cizozemcóm prodám. A to řekl, dal písařovi deset hřiven zlata a tak řka: Poďva do svatého města Jeruzaléma, kupiž ty sobě za to zlato, jakúž ty kúpi chceš, a mě některému křesťanu prodada, cožť za mě dadie, to chudým rozdaj. A když se tomu rozkázaní poče velmi divně brániti, Petr k němu vece: Neuposlúcháš li ty mne, ale prodámť já tě. Tehda písař, nemoha jinak učiniti, s ním šed, jakž jemu rozkázal, jeho v sprostné rúcho oblekl, jednomu zlatníkovi za třidceti peněz prodal a penieze mezi chudé rozdal a vstav odtud pryč šel. A tu Petr ostav, vše, což jemu kázali najsprostnějšieho diela, to vše pokorně učinil. A tak v té chudobě přebývaje, u veliké potupě ode všie čeledi bieše, neb jeho jako za blázna mějiechu. Ale pro jeho utěšenie často se jemu Ježíš Kristus zjevováše, rúcho jemu a penieze dané chudým ukazuje a jako z toho jemu děkuje.
A když po mnohých časiech z jeho kraje jedni lidé do těch vlastí přišedše, v tom domu, ješto přebýváše Petr, obědvali. A když již za stolem sediece, Petrovi v oči vezřevše, mezi sebú pošeptachu a řkúc: Tento člověk podoben jest k mýtníkovi Petrovi. Zatiem jeden vstav chtieše jeho chopiti. To Petr uznamenav, chtieše utéci, ale že vrátný bieše hluchý i němý, pokřiče naň Petr a řka: Otevři mi brzo, otevři! A ihned ten vrátný uslyšal i mluvil. A hosté i všecka čeled, za ním vyběhše, počechu se svému němému diviti, kterak by již slyšal i mluvil. K nimžto on vece: Ten, ješto nynie v kuchyni pomáháše, vyběhl jest ven, věztež, žeť jest sluha boží. Neb jakž mi jest řekl, brzo otevři, ihned plamen, z jeho úst vyšed, jazyku se mého dotekl i uší a ihned sem slyšal i mluvil. To oni uslyšavše, za ním běželi, a jeho nenalezše, domóv se vrátili. A všickni z té čeledi želejíc káli se, že sú oni mnoho trýzniece jej zamucovali.
Jednoho času, když jeden člověk chudý v pútníkově postavě, k svatému Janu patriarchovi přišed, almužny poprosil, kázal jemu svatý Jan šest peněz dáti. To ten chudý vzem, v rúše se proměniv, opět se vrátiv almužny prosil. Tehda patriarcha, pozvav k sobě strójce svého, šest zlatých jemu dáti kázal. To chudý vzem, ven vyšel. A zatiem strójce, k svatému Janu přistúpiv, vece: Otče svatý, tento chudý, rúcho své proměniv, druhé dnes od tebe almužnu béře. A když toho svatý Jan nevěda se učinil, ten chudý třetí se proměniv přišel, u svatého Jana almužny poprosil. Tehda strójce na toho chudého svatému Janu pokynul, dávaje jemu věděti, že jest ten. Tehda svatý Jan jemu odpovědě a řka: Netbajž na to, dajž jemu dvaceti peněz, snad jest to muoj Spasitel Ježíš, jenž mne pokúšie, muož li viece ode mne vzieti, než já mohu dáti.
To se také o svatém Janu píše, že chtě vždy
