křesťany, zdvihl se od všeho na púšť a tu, snažně Pánu Bohu slúže, bydlel. Pro jehožto velikú svatost božím divem ptáci jemu pokrm nosiechu a zvieřata, nic se nebojiece, pitomě k němu chodiechu a od něho neodešla, až na ně ruce vložil a jim své požehnánie dal, tepruv pryč šly. Pakli se které zvieře roznemohlo, jakž brzo k němu přišlo, tak ihned uzdraveno bylo. A když jeden čas té vlasti súdce své lidi na lov vypravil a oni vyjevše nic uloviti nemohli, náhodú do té púště, v niežto svatý Blažej přebýváše, všedše, veliké množstvie zvieřat před svatým Blažejem stojiec nalezli, jichžto nikterak uloviti nemohše. Tomu se podivivše, svému starostě to věděti dali. Kterýžto ihned viece rytieřuov poslal, svatého Blažeje s jinými křesťany před se přivésti kázal. A té noci se jemu Hospodin třikrát zjevil a řka: Vstaň, mój Blažeji, obětuj mně obět! A zatiem ihned poslové od pohanského starosty přišedše k jeho jeskyni, tu, kdež on bydléše, jemu vecechu: Vyjdi ven a poď před starostu! Jimž svatý Blažej odpovědě a řka: Vítajte, milí synové. Jižť vizi, žeť jest mne Buoh nezapomenul. A to řekl, s nimi před starostu šel. A na té cestě mnoho divuov učinil.
V tu hodinu jednomu mládenci, jenž jediný syn své mateře bieše, kost rybie v hrdle uvázla. Proněžto matka jeho vstavši šla k svatému Blažeji, jeho milosti prosiec, aby ráčil té kosti jejieho syna zbaviti. Tehdy svatý Blažej, ruku naň položiv, Pánu Bohu se pomodlil, aby netoliko ten mládenec, ale všickni v budúcích časiech, kteříž by jeho svaté jméno vzývali a za kterú nemoc prosili, aby je Hospodin milostivě uslyšal. A ihned ten mládenec té kosti zbaven byl. Jedna také chudá žena jediný vepř měla, jehožto jie vlk, přišed, pochopiv, do lesa s ním utekl. Tehda ona s pláčem, k svatému Blažeji přišedši, poče jeho prositi, aby jí vepřka vlku vrátiti kázal. K tomu se svatý Blažej ulyz, vece jí: Nezamucuj se, nebť se tvá škoda navrátí. A jakž to brzo vece, tak ihned vlk živého jí vepře vrátil.
A když jednoho času také svatý Blažej do města šel, kázal jeho súdce té vlasti jmúc v žalář vsaditi a nazajtřie před sebú postaviti. Před něhožto když nazajtřie přiveden, přijal jeho súdce vesele a řka: Radost tobě buď, Blažeji, našich bohuov příteli. K němužto svatý Blažej vece: Raduj se i ty, dobrý súdce. Ale neřiekaj, byť toto bohové byli, ale diábliť jsú a věčnému ohni i s těmi, ktož jich následují, jsú poddáni. Z toho se súdce rozhněvav, kázal jej kyji bíti a v žalář vsaditi.
To ona chudá vdova, jížto byl vlk vepře vrátil, uslyšavši, ten vepř zabila a svatému Blažeji, hlavu a paznehty připravivši, s svěcí do žaláře přinesla. Jížto svatý Blažej, snažně poděkovav, vece: Raziť tobě, ženo, na každé léto svieci ve jméno mé v kostele ofěruj. I ti, ktož to učinie, utěšenie přijmú a dobře jim bude. To ona potom viece činila a na všem veliké prospěšenstvie
