Svatý Ignacius byl jest učedlník svatého Jana euvanjelisty a potom biskupem jsa v tom městě, ješto slove Antiochia. Poslal jest list jednoho času Matce boží v tato slova a řka: Kristonoši Mariji Ignacius, její sluha, vzkazuje, že s jeho jako sluhu svého a tvého svatého Jana učedlníka jměla správně utěšiti a posíliti. O tvém Ježíši mnoho sem slyšal divných věcí, až sem se tomu velmi podivil. A protož, že to v jistotě vědě, že si s ním jako milá matka s svým synem ochotně přebývala a jeho tajnějšie věci všecky věděla, žádám o tvé milosti lépe se ujistiti o tom, což sem slyšal. Jemužto jest Matka boží listem odevzkázala v tato slova a řkúc: Ignaciovi, učedlníku milému, pokorná služebnice Jezu Kristova, což si o Jezu Kristovi od mého Jana slyšal, všeť jest pravda. A v to úplně věř a toho se drž a v křesťanské se vieře potvrď. Přijduť k tobě skóro s mým Janem a tebe i těch, kteřížto s tebú jsú, navštievím. Drž se pevně u vieře a neodrážej se ani se lekaj nižádného protivenstvie tohoto světa, ale raduj se duch tvuoj v Bohu, Spasiteli tvém.
Potom po těch časiech kázal svatého Ignacie Trojan ciesař před se přivésti i otázal jeho a řka: Ignací, proč muoj lid na křesťanskú vieru obracuješ? K němužto svatý Ignacius vece: A já bych rád i tě k Jezu Kristu obrátil. K němužto ciesař vece: Vzdaj obět bohóm našim a učiním tě starostú nad kněží. K tomu svatý Ignacius vece: Jáť od tebe povýšenie nežádám, učiň ze mne, co chceš, mne u vieře neproměníš! Tehda ciesař kázal jeho bičovati a jeho boky železnými háky kázal zedrati a potom jeho rány ostrým kamenem strúhati. A když na to svatý Ignacius nic nepotbal, kázal, horúcie uhlé prospúce, bosýma nohama po tom uhlí choditi. A potom kázal jeho železnými hřebeny dráti a jeho rány solí natřieti. V těch ve všech mukách svatý Ignacius bez přestánie Jezu Krista vzýváše. Proněžto ti, ješto jeho mučiechu, otázali ho a řkúce: Proč to jméno Ježíš tak často jmenuješ? K tomu svatý Ignacius vece: Neb to jméno přemilé v mém srdci jest napsáno. Protož jeho mlčeti nemohu, ale až do smrti ohlašovati. Potom, když svatý Ignacius, mnoho velikých múk trpěv, skonal, tehda ti jistí, jižto od něho biechu slyšali, že to svaté jméno v srdci měl napsáno, srdce z jeho těla vyňali a toho chtiece pokusiti, napoly srdce rozřezali, a tak nalezli, ano po všem srdci to svaté jméno Ježíš Kristus napsáno zlatými slovy. Proněžto veliké množstvie pohanuov vieru přijemše, Bohu se dostali.
