Byl třetí svatý Julián, člověk mladý a tohoto světa znamenitě světský a urozený. Když se jemu jeden čas událo s ohaři po jednom jelenu běžeti, v tu hodinu jelen, k němu se obrátiv, promluvil a řka: Ty za mnú ženeš a toho nevieš, že svého otce a mateře vražedlník budeš. To Julianus uslyšav, velmě se užasl a chtě se toho vystřieci, což jest jemu jelen předpověděl, od svého jměnie jest do dalejších vlastí jel. A tu se jednomu mocnému kniežeti přikázal. A tu se tak statečně a múdře na tom dvoře měl, že jeho to knieže na rytieřstvie pasoval a jeho jednú bohatú paní oženil a hrad, na němžto seděla ona, jemu k dědictví dal. Zatiem jeho otec a mátě u veliké žalosti jeho po všech vlastech hledáchu. A tak hledajíc, boží náhodú na ten hrad, na němžto Julianus, syn jich, s svú paní bydléše, přišli a nocleha prosili. V tu dobu hospodáře, jich syna, doma nebylo. Ale sama hospodyně, jakž šlechetná a múdrá bieše, jich otázavši, odkud by byli, kam by jíti chtěli. A od nich uslyšavši, že sú milého syna ztratili a toho chodiec hledají. Po té řeči ona znamenavši, jakož jest byla často od svého muže slýchala, ihned sobě na mysli řekla: To jest otec a mátě mého hospodáře. Proněžto jima milostivě nocleh davši, svého milého hospodáře dlé jima svého lože postúpila.
A když nazajtřie ráno ta paní, Juliánova žena, nechavši hostí spáti, na boží službu šla. Zatiem Julianus domuov se vrátiv, mně, by jeho paní ještě spala, na svuoj pokoj všed, chtě ji ubuditi, nalezl, ano jeho mátě s otcem na loži ležie. Jichžto nepoznav, na svú se ženu domněv, by ona s jiným spala, proněžto ihned meč vytrhl, oběma hlavu sťal. A v tom zámutce odtud vyšed, svú paní utkav, poče se diviti a tak k ní přistúpiv, otázal jie a řka: Kterací sú toto hosté, ješto na našem loži ležie? Jemužto ona vece: Otec tvój a matka tvá. Tebe dlúho hledavše, tě zde optali a já jim miloštěmi tvého pokoje postúpila. To Julianus uslyšav, jako smysla hořem pozbyv, v hrozný se pláč udeři. A tak žalostivě voláše a řka: Běda mně, nebožtíkovi sirému, co já sobě učiním, že sem svého milého otce a svú milú matku zabil! A již jest naplněno to slovo, ješto mně jelen předpověděl, jehožto sem se kryje, do dalekých vlastí zaběhl. Avšak sem já toho, hřiešný nebožtík, ujíti nemohl.
A zatiem obrátiv se k své paní, s velikým pláčem řekl: Již Buoh tě žehnaj, má milá paní, nebť chci pryč běžeti a svých se hřiechóv káti dotud, dokudž mi Buoh nezjeví, že mi mé hřiechy odpustil. K němužto ona vece: Ej, muoj milý hospodáři, Buoh toho nedaj, bychť po tobě zuostala. Ale chci s tebú ráda, kamž ty puojdeš, jíti. A jakežť sem s tebú v utěšení přebývala, takežť i chci s tebú i v hoři ráda býti. A tak řekše, odtud vstachu a šli, až k jedné veliké řece přišli.
