země i všecky vlasti na východ slunce mocně pod svú moc podbil. A mezi tiem do Jeruzaléma k božiemu hrobu přijev, hrob boží uzřev, velmi se zhroziv, zase se vrátil, ale tu částku dosti holemú svatého kříže dřeva, jižto bieše někdy tu svatá Helena ostavila, s sebú vzem i jel pryč s svými lidmi. A když doma byl, v svém srdci vzpýchav nemúdře, poče mysliti, kterak by se jemu po všem světě veliká čest dála a lidé jemu jako Bohu se modlili. Proněžto jednu velikú věži zlatem vnitř a střiebrem a drahým kamením, slunce a měsiec a množstvie hvězd po vší věži zřéditi kázal. To bieše také chytrým nálezem přivedl, tak voda vedena byla, že když chtěl, jako déšť spadla. A pod zemí tak bieše zpuosobil, že když koňové a množstvie vozuov pod zemí po podlažených kamením cestách vozili, tehdy tak pohřmělo, že se všecka věže třásla. A tak lidé mněli, by král Kozdras jakožto Buoh i mračil i hřímal, když by chtěl. Potom ten jistý král Kozdras své královstvie svému synu vzdav. Jakž to se čte v jedněch knihách starých, v té okrášené věži miesto Boha seděl, svatého kříže dřevo na pravici sobě postaviv miesto božieho syna a kohút na levici miesto Ducha svatého a se, uprostřed sedě, miesto Boha Otce vzývati kázal.
Ty tak neznámé noviny Eraclius ciesař uslyšav, s velikým vojskem na krále Kozdrova syna táhl, chtě s ním svuoj boj podlé Dunaje vzieti. Tehdy to tak kniežata mezi nimi zjednali, abyšta sama jediná spolu bojovala, a kterýž by z nich svítězil, aby ten mocně nade všemi kraloval. A to také bylo tak utvrzeno, ktož by kterému z nich směl pomoci, aby byl ihned osekán a v Dunaji utopen. Tehdy ciesař Eraclius, vešken se Bohu poručiv, znamením svatého kříže s velikým náboženstvím se ostraživ, v tom boji slovutně s boží pomocí svítězil, tak že se všichni s nepřátelské strany, svatú vieru přijemše, pokřtili. A odtud se se vším vojskem pozdvihnuv, k království Kozdrášovu jel a jeho, an na zlatém stolci sedí, nalezl. I promluvi k němu a řka: Proto, že jsi dřevo svatého kříže jakž takž podlé svého hrubého zámyslu poctivě choval, dávámť na vóli, chceš li svatý křest přijieti, máloť ujma, při království tě zuostavím, pakli toho nechceš učiniti, svým tě mečem zabiem a hlavu tvú setnu. A když král Kozdras po té řeči nijakž postúpiti nechtěl, tehdy Eraclius ciesař, meč svuoj na tom miestě vytrhna, hlavu jemu sťal a pro poctivost králového stolu pochovati ho kázal. A jeho syna mladšieho, kterýž tu při něm bieše, deset let vstáři, jeho pokřtiv, královstvie jeho otce jemu vzdal a tu jeho drahú věži obořiv, střiebro žoldnéřuom rozdal, ale zlato a drahé kamenie na zbořené kostely, kteréžto byl ten král zrušil, podlé toho, jakž se jemu za podobné zdálo, obrátil.
Potom odtud dřevo svatého kříže do Jeruzaléma vnesl. A když s huory Olivetské jeda se
