pát, oči plamenné, z nichžto jiskry jakožto z ohnivého železa prchaly. Jemužto také hrozný plamen z úst jakžto z síry oheň plápoláše a ruce plamenným řetězem svázány szadu mějieše. V tu dobu anjel k němu promluvil a řka: Proto, že jsi svatého apoštola uposlechl a všecky modly v chrámě zlámal, rozviežiť tě, aby šel na takú poušť, kdežto nižádný člověk nebydlí. A tu buď až do dne súdného. V tu dobu jej anjel rozvázal a ihned [diábel s]text doplněný editorem hrozným hlukem, přeludovým hlasem křiče, zmizal a anjel boží, ano všickni na to hledie, do nebes se vrátil. A té země král Polonius s svú královnú i s dětmi i se všemi lidmi svatý křest přijal a učedlníkem se svatého apoštola učinil.
Tehda se všeckni pohanští kněžie sebravše i brali se k králi, jemužto jméno Astrages bylo, a jemu žalovali a řkúce: Přišli jsme k tvé milosti, žalujíce na toho Bartoloměje čarodějníka, skrze něhožto jsme své bohy ztratili a svého krále, tvého bratra, po jeho vieře postúpivše, jsme nalezli. To král Astrages uslyšav, u velikém hněvě tisíce oděncuov, aby apoštola jali, poslal. A když jej před krále přivedli, promluvi k němu král a řka: Ty li jsi ten Bartoloměj, ješto s bratra mého na zlú cestu převrátil? Apoštol k němu vece: Jáť jsem jeho nepřevrátil, ale na dobrú cestu obrátil. Král jemu vece: Věziž to, že jakož jsi ty mého bratra na té postavil cestě, aby svého zuostana Boha, v tvého Boha uvěřil, takež já učiním, že ty svého Boha ostaneš a mému Bohu obět vzdáš. K tomu apoštol vece: Já jsem toho Boha, v něhož jest uvěřil tvuoj bratr, král Polonius, svázal a tak svázaného lidem ukázal a jeho sem modly samému diáblu zbořiti kázal. Budeš li moci z Boha mého takež učiniti, učiň! Pakli nebudeš moci, jáť tvé bohy zbořím a v nic je obrátím! Netáhl toho apoštol dořéci, až králi vzkázali, že jeho Buoh, jenž slul Baldach, spadl a na kusy se rozbil. To král uslyšav, rúcho, kteréž na sobě mějieše, rozedřev, svatého Bartoloměje kyji bíti kázal a potom, jej odrúce, hlavu jemu stieti. A když se to stalo, křesťané jeho svaté tělo pochytivše, jakž slušie, poctivě pochovali. Potom král Astrages a ti kněžie pohanští dotavad od diábluov lomozeni, až v své strasti zdechli a král Polonius, bratr jeho, apoštolem božím na vieru obrácený, biskupem učiněn a tu třidceti let v svatém příkladě bydliv, nábožně skonal.
O svatém Bartoloměji apoštolu jeden mistr znamenitý, svatý Teodorus, takto popsal, že svatý Bartoloměj, když v rozličných vlastech kázal, jimžto vlastem tato jména byla Likaonia, Armenia, India, tu jest jat, umučen, odřien a naposledy jemu pro vieru hlava sťata. O němžto svatý Teodorus takto vypisuje a řka: Raduj se, milé slunce, ješto vešken svět osvěcuješ, svatý Bartoloměji,
