nepostúpíme. To řekše, ta dva svatá vešken svuoj statek chudým rozdala. V desátý den poslal Julián jednoho svého sluhu Terenciána s tiem poselstvím a řka: Aj toť, obraz modl mých bohuov, anebo se jemu klanějte, anebo na tom život dajte. Jemužto ta dva svatá otpověděchu a řkúce: Terenciáne, jest li Julián pán tvuoj, mějž pokoj s ním, námť nenie jiný pán, jediné Ježíš Kristus. Tehda Julianus těmato dvěma svatýma kázal tajně v jich domu hlavy stínati a tajně zahrabati.
Po malé chvíli poče syn Terenciánuov volati a řka: Běda mně, hroznú horkost od diábluov trpiece. To Terencián, otec jeho, uslyšav, v svém se hřieše poznal a svatý křest přijal a život i umučenie svatého Jana a svatého Pavla popsal. Píše svatý Řehoř u vykládaní svatého Čtenie, když jedna šlechetná paní na každý den do kostela svatého Jana a svatého Pavla chodieše a když jednú, v kostele byvši, zase domóv šla, uzřela dva člověky, stojiece v pútničí postavě, jimžto almužnu kázala dáti jakožto dvěma pútníkuom. Tehda prvé než sluha její almužnu přinese, až tato dva pústenníky, pokorně přistúpivše, vecechu: Jakož ty nás, paní, po vše časy navštěvuješ, takež my v den súdný chceme o tobě péči mieti, a cožkoli na nás poprosíš, obdržíš. To jí řekše i zmizeli a ta paní, jich milosti slúžéci, Bohu se dostala.
Měsiece črvence dne devětmezcietmého v Římě pamět svatých apoštoluov Petra a Pavla, o nichžto se takto píše
Divně mistr nebeský, utěšitel Duch svatý, světu pamět ostavil o skutciech starých otcuov, o počátku i o skonání, aby dobří lidé čtúce, od nich svatý příklad berúce, Bohu chválu
