přepúštieme jim mluviti, ale choditi nebudú moci. A opět jim chod navrátíme, ale zrak jim odejmem. A když to vše, jakž řekli, učinili, tehdy starosta vojenský, vida ty jisté mudrce pohaněny, před apoštoly přivedl.
Kteřížto mudrci apoštoly v sprostném rúše uzřevše, na své mysli je potupili. K nimžto svatý Šimon apoštol vece: Často to bývá, že v krásných skříniech lidé šeredné věci chovají a také někdy v zprostných skříniech drahé zápony a drahé klenoty zamykají. A protož nechajte nás při pravého Boha vieře, ať od vašich pohanských modl pryč puojdeme, a my na těchto vašich čelech znamenie svatého kříže učiníme, skrze kteréžto svaté znamenie čarodějníky přehádati a přemoci moci budete. A tak se to stalo, když ti mudrci byli svatým křížem na čele znamenáni, opět před krále šli a tu se hádavše, čarodějníky přehádali a přemohli. Proněžto čarodějníci rozhněvavše se mnostvie hadóv na ně poslali. Tehdy apoštolé přišedše, v své pláště těch haduov nabravše, na čarodějníky vmetali a řkúce: Ve jmě božie, vězte to, že neumřete, ale od těchto hadóv zhryzeni budete dotud, až na svuoj život vzúpiete. A když tak hadové jich maso trhali, poče král apoštolóv prositi, aby jich nechali tak od hadóv sníti. K tomu apoštolé řekli: Neslušie nám žádného k smrti připraviti, ale k životu navrátiti. A to řekše apoštolé, tak jich v bolesti několik dní nechavše, k nim přišli a řkúce: Bezděčná služba Bohu vzácná nenie, a protož vstanúce beřte se, kam chcete.
Tehda ti čarodějníci vstavše pryč zašli a těch všech vlastí lidi proti apoštolóm vzdráždivše, do jednoho města, ješto slove Snanir, přišli. A v tom městě sedmdesáte pohanských kněží bieše. Tu, jakž Buoh chtěl, apoštolé přišli a ihned jsú od těch kněží a ode všech lidí jati a před pohanské modly do chrámu vedeni. A tu ihned počechu diáblové volati a řkúce: Co jest vám do nás, apoštolé Boha živého! Aj toť, jakž jste vešli, tak horúcím ohněm hoříme. A ihned se apoštoluom anjel zjeviv, vece: Některé z toho ze dvého sobě volte, anebo tito všichni vaši protivníci okamžení zhynú, anebo vy, pro vieru svú krev prolijíc, svatých mučedlníkuov korunu přijmete! V tu hodinu apoštolé, všem ponukše, aby mlčeli, promluvichu a řkúce: Abyšte věděli, že vaše modly sú diábli a diábluov plny, aj toť, kazujem jim před vámi, aby pekelní duchové z těchto modl vystúpiec, každý svú modlu ztroskotal a zetřel. A jakž to apoštolé vecechu, tak ihned dva múřeníny přečerná, ano všichni vidie, z těch modl vyskočivše, ty všecky modly zlámavše, hroznými hlasy volajíce, pryč zaběhli. To pohanští kněžie uzřevše, s velikým hněvem v náhlosti na apoštoly se řítivše, na tom miestě oba je zabili. A v tu hodinu, jakžkoli jasno bylo, tak ihned veliká hřímota přišla, že se chrám
