svatý Havel vzem moc od svatého Kolumbana, slovo božie rozsieval a mnohé lidi odvedl jest od bludu a před obličejem všeho lidu popadl modlu kamennú, zetřev ji, uvrhl do jezera. Tehda svatý Kolumbanus posvětil jemu kostela i ustavil oltář. V kterémžto oltáři svátosti svaté Aurelie položil jest. Potom svatý Kolumbanus zuostal jest tu tři léta. A když sú přišli bratřie, dával jest jim požehnánie ustavičná.
Tehda jednoho času, kdyžto sietí pustil do jezera, slyšel jest diábly, ani volají z vrchu hor, ani vespolek prosie pomoci, aby pútníky, kteříž jsú zkazili ty modly, odehnali z svého města. Uslyšev to svatý Havel, požehnav se znamením svatého kříže, řekl jest: Zaklínám vás skrze Pána Boha, abyšte odešli a žádného tuto neuráželi. A pospiechaje k břehu, šel jest do komory a svému mistru vypravil jest ty věci. Tehda on šed do kostela, pozvonil jest a bratří svolal jest. Ale dřieve, než sú se sešli, slyšeli jsú hlasy od diábluov, ani s křikem se pryč berú.
Tehda jeden, želeje toho, že sú modly zkaženy, hrozil jest jim a obžaloval jest je před vévodú, že by oni zvěř lovili. A vévoda rozhněvav se, kázal jim odjíti pryč. Tehdy dva bratřie když sú vešli do lesa, lotřie je oblúpili a zbili. Potom také když jest svatý Havel chtěl jíti pryč, napadla jest jej zimnice a pad k nohám opata svého, ukázal jest jemu, že již nemuož jíti na tu cestu, kterúž jest umienil. A opat, domnievaje se, že by pro milost miesta toho nechtěl jíti, řekl jest: Viem, bratře, že jest těžko tobě pro mě se truditi, ale jáť otejdu a pravímť tobě, dokavadž sem já živ, aby mše neslúžil. A když jest Kolumbanus s tovařiši svými odšel, svatý Havel, siet svú položiv na lodí, přišel jest k Julinárovi knězi, kterýžto uslyšev příčinu jeho, se dvěma kněžími svými Magnoaldo a Teodoro připravil jemu přiebytek.
A tu když jest přebýval, tázal se jest jáhna, kněze Hildepoldo, zda by kdy nalezl miesto na púšti hodné, ješto by lidé přebývali, a řka: Žádám na púšti dni své vésti tomuto životu puojčené. A ten odpověděv vece: Viem miesto na púšti, kteréžto jest obklíčeno vodami, na horách, kdežto nedvědóv, vlkuov, vepřuov divokých mnoho, bojím se, když tě tam uvedu, by tebe nesežrali. Tehda svatý Havel řekl: Jest li Buoh s námi, kto proti nám, kterýž vysvobodil jest Daniele, muožť mě vysvoboditi. Druhý den postaviv krmě v pytlík a vzem siet, odšel jest. Tehda svatý Havel, když jest odšel, chtě se modliti, padl jest mezi bodláky. Tehda vida jáhen, přiběhl jest, aby jeho zdvihl, ale muž boží, předvěděv budúcie dobré věci, vece: Nech mě! Toto odpočinutie mé na věky věkuov. Tuto přebývati budu, neb sem je vyvolil. A když se jest pomodlil, vstal jest a z metly léskové udělal kříž a vstrčil v zemi. A měl jest mošnici,
