svaté dietě bieše. Kterúžto hvězdu vidúce, velikú se radostí radovali a v ten duom všedše, nalezli děťátko s jeho milú matkú Marijí. A ihned pokorně na zemi poklekše, nábožně se poklonivše, jemu se modlili a své poklady otevřevše, jemu dary ofěrovali – zlato, kadidlo a myrru. Tu praví svatý Augustin: Ó, přepovýšené dětinstvie, jemužto nebeských hvězd zřiezenie jest poddáno! Ba, povězte mi, kterakého jest velictvie, nad nímžto se anjelé vznášejíc, zpievají, nad nímžto temnú noc hvězdy svými paprslky osvietili, před nímžto králi třasúc se klekali, jemu se klanějíc. Ó, přeblažená chalupo, ó, ihned po nebi druhá stolice božie, ó, nebeská sieni, v niežto bydlí král, kamenem drahým neokrašlený, ale Buoh v tělesenství pravý, jemužto miesto lože měkého jsú jesle hrubé, miesto opon střechy sprostné! Proněžto se velmi divím, že srdečnýma očima hlédaje, vizi jeho v sprostných plenách a všeho světa tváři jeho se bojie, vizi jeho v jeslech, chuda ležiece, a v nebeských sieniech kralujíce. Tu také praví svatý Bernart: Co činíte, vy milí třie králi? Co tiem míníte, že vidúce děťátko, prsi ssúce, před ním padáte? K tomu svatý Hilarius odpoviedá a řka: „Nediv se tomu, že dievka jest porodila, ale Buoh porozenie zpósobil. Děťátko pláče, ale nebeských duchuov zástupové jemu na čest slavně zpieváchu.“ Tu také svatý Řehoř praví: Ó, milí králi, jehož ste veleslavenstvie očima tu neviděli, to ste silnú věrú ohradili, zlato jakožto pravému králi ofěrovali! Kde ste králová znamenie viděli, kde sieň duostojná královi, kde stuol královský, kde kniežat a rytieřóv a rozličných lidí množstvie ste viděli? Jediné miesto sieni chlév, miesto králového stola jesle, miesto množstvie lidí jediný Jozef a jeho milá matka Maria. Ale však, jakož praví svatý otec Hilarius papež, proto se tvého božstvie všemohučenstvie nic neumnievá, když o tvém pravém tělesenství svatá cierkev káže i zpievá.
A nadto, chtěl li by kto zvěděti, proč sú tito třie králi takéto dary před Jezu Krista nesli, k tomu světí odpoviedají a zvláště svatý Remigius, že byl obyčej za dávních časuov, aby nižádný, pohostinu přijda, před Buoh a před krále s prázdnýma rukama nepřichodil, ale vždy nějaký libý dar nesa, všel. A také pro vnitřní jich pravý rozum jsú ty dary ofěrovali, aby skrze to všemu světu rozuměti dali, že jsú toho nebeského dietěte božstvie s tělesenstvím sjednánie poznavše, jemu k tomu přijednané dary ofěrovali. Potom, jakož praví svaté Čtenie, zjevil se těm svatým králóm anjel boží, jim zapovídaje, aby se zase k králi Erodesovi nenavracovali, a tak jinú cestú vrátili se do své vlasti. Aj, kterak jsú tito svatí králi prospěli, jehožto mnoho časuov žádali, toho sú divné hvězdy ukázaním nalezli a nalezše jemu se modlili s pravú věrú a s ním u věčné radosti
