Hilarius, na zemi pad, dlúho na modlitbách ležal, až to dietě ožilo a svatý křest přijalo. Zatiem jeho dcera, když za muž jíti zachtěla, svatý Hilarius dlúho ji od toho radiv, nikoli jie přemluviti nemoha, za to Boha poprosi, aby ji k sobě pojal, prvé než by ji za mužem viděl. A tak se stalo. Po malých dnech skonala a on ji svýma rukama pochova, poděkovav Bohu.
Po těch časiech, když svatý Hilarius, mnoho svatých divuov učiniv, se roznemohl, své blízké skončenie poznav, k sobě svého milostivého kaplana, jemužto Lev dějiechu, pozvav, jemu přikázal a řka: Kdyžť umrkne, vynda ven, poslúchajž, a což uslyšíš, to mi přijda pověz. A když kaplan tak, jakž mu bylo přikázáno, učinil, vrátiv se k němu pověděl a řka: Slyšalť sem městské hlasy, ani huhlí. A to řekl kaplan, poče sedě bdieti, již čakaje svatého otce skončenie. Jemužto on opět ven vyjíti kázal, a což by uslyšal, aby mu vrátě se pověděl. V tu hodinu stkvúcie světlost přišedši svatého Hilaria obklíčila, tak že ten kněz pro velikú světlost naň hleděti nemožieše. A tak světlost v tuž hodinu zmizala, když jest svatý Hilarius skonal. To se jest dálo po božiem narození tři sta čtyřidceti let, za Konstantina ciesaře.
V Remis městě skončenie svatého Remigia biskupa, o němžto se takto píše
Svatý Remigius, mistr Písma svatého znamenitý, jehožto jest narozenie jeden svatý pústenník u vidění předvěděl. O tom se takto píše, když Frančská země od jedněch svých protivníkuov, nepřátel, veliký nepokoj a válku trpieše, jeden svatý přízedník, jenž tu sedě, bieše oslnul, bez přestánie za mír a za pokoj Frančské země prosieše. Jemužto se anjel zjevil a tak řka: Věz to, že ona paní, jížto Cilina dějí, počne a porodí syna, jemužto jméno bude Remigius. Tenť bude, jenžto Franskú zemi k míru a k pokoji přivede a od nepřátel obrání. To viděnie ten přízedník viděv, vstav do domu té panie Ciliny přišel a své viděnie jí pověděl. Jemužto ona proto, že stará bieše, neuvěřila, ten přízedník k ní vece: Věz to, že cožť sem řekl, tak se stane. A to tobě znamenie, když to dietě odchováš mlékem tvých prsí, moji oči skropíš a ihned mně muoj zrak navrátíš. A když se to vše stalo, jakož ten přízedník řekl, svatý Remigius, když k svým letóm přišel, kdež mohl, vždy se od světa vzdaloval. A zatiem když dvaceti let byl vstáři, v tom biskupství, ješto Remis slove, arcibiskupem ode všie obce zvolen. Těch časuov Klodoneus králem v Frančské zemi bieše. Ten
