dráti, rohy trkati. V tu dobu předivná světlost přišla a všecky diábly zahnala a ihned svatý Antonius nižádné rány nepočil a uznamenav, že při té trýzni, kterúž nad ním diábli činili, sám Ježíš stál. Otec svatý vece: Kde s byl, milý Otče Ježíši, kde s byl v tu dobu, proč si u prvici nebyl, aby mě obránil a mé rány uzdravil! Jemužto Hospodin vece: Zdeť sem byl, Antoní, ale čekal sem svítězenie tvého. A když si mocně svítězil, tvé jméno slavně po všem světě ohlásím. Tak jest byl také svatý Antonius k Bohu v milosrdenství plně zapálen, že toho na vše strany hledal, kde by pro Jezu Krista svú krev prolil. Proněžto když Maximianus ciesař křesťany mučieše, svatý Antonius po něm chodieše, žádaje mučedlníkem býti. A za to se velmi mútil, že toho nikda dojíti nemohl.
A když odtud na jinú púšť jdieše, okřín střiebrný na púšti nalezl. A tak stoje poče mysliti, takto řka: Tudyto lidé nechodie, kde se jest tuto ten okřín vzal? A tak jest veliký, by byl komu upadl, dobře by byl počil. Najspieš, diáble, jest to tvé řemeslo, a proto ty mé vuole neproměníš. A jakž to vece, tak ten okřín zmizal jako dým. A tak na jednu vysokú horu na púšť všed, dvadceti let tu Bohu snažně slúžieše a veliké divy čině, tu přebýval. A když tak bydle, byl v duchu u Buoh vtržen, uzřel svatý Antonius vešken svět plný osidl polečený a velmě zavolav, vece: Ó, kto jest ten, jenž těchto osidl ujde a neuviezne! A ihned hlas s nebes jemu odpovědě a řka: Jediná pokora projde. Jednú také diábel otázal svatého Anchonie a řka: Proč mne nenávidíš, mě zlořeče a zlořečie mě i křesťané? Jemužto odpovědě otec svatý a řka: Právě na tom činie, neb od tebe také mnoho přiekazy trpie. K tomu diábel odpovědě: Já jim již mohu málo překaziti, neb již na vše strany mocně kraluje Kristus. A když jednú také jeden střelec svatého Antonie uzřev, an s svými mníšky v kratochvíli vesel sedí, poče jeho zpravovati a řka: Tento kmet, jsa duchovní, kratochvílí. Kteréhožto střelce svatý Antonius k sobě pozvav, kázal jemu na lučiště kluk naložiti a lučiště kázal mu tak dlúho táhnúti, až střelec jemu vece: Mohl bych tak dlúho táhnúti, až by mi se lučiště zlámalo. K tomu svatý Antonius vece: Synáčku milý, tak dlúho my máme slúžiti Bohu, že také pro tělesnú křehkost musíme obleviti.
Vévoda jeden z Ejipta, křesťan, ale bludný, jménem Balhalmus, když tak svaté cierkve nenávidieše, že panny i mnichy čistovniti svlače, bíti kazováše, poslal jemu list svatý Antonius a takto mu psal: Viz i znamenaj, že již na tě boží hněv jde. A protož přestaň nenáviděti křesťanuov, ať tebe boží hněv nezděsí, neb to vizi, žeť blízkým zatracením hrozí. Ten list ten nešťastný vévoda přečet,
