zbožie rozprodav, šest klášteruov v Sicilské zemi ustavil a sedmý ve jméno svatého Ondřeje v Římě učiniv, všeho světa věci potupiv, v tom klášteře svatý život veda, snažně Bohu slúžil. A tak svuoj život utrudil, častokrát tak omdléval, jako by nic déle živ býti nemohl.
Těch časuov anjel boží v postavě jednoho chudého člověka předeň přišel i poče jeho za svatú almužnu prositi. Jemužto svatý Řehoř kázal šest peněz dáti, druhý den i třetí opět ten chudý přišed almužny prosieše. Tehda strójce klášterský k svatému Řehořovi vece: Otče svatý, již viece nemám jemu co dáti, jediné mísu střiebrnú, kterúžť jest tvá matka poslala s krmí. Jemužto svatý Řehoř vece: Když nemáš co jiného dáti, daj jemu tu mísu ve jméno Jezu Krista. Tehda ten chudý, tu mísu vesele vzem, pryč zašel. A potom se jemu skuoro v anjelské tváři ukázav, z té mísy poděkoval. Jednoho také času římská řeka Tiberis tak se velmi zprýštila, že se přes římskú zed přelévajíci, mnohé domy v Římě zrušila. V tu hodinu veliké množstvie haduov a jedna veliká saň, dolóv plovúce po řece, se zahnisili. Proněžto tak veliký smrad od nich pošel, tak že v Římě veliký mor od toho smradu se stal, jakžto hlízy pod třiesly naskakují, na všecky lidi udeřil ten smrad. A také ten čas to mnozí vídáchu, ano střely, z nebes letiec, lidi urážejí. A najprvé v ten mor svatý otec Pelagius umřel a potom na vše lidi jiné udeřil mor. Ale že svatá cierkev bez pastýře dlúho býti nemuože, všecka obec na papežstvie jest svatého Řehoře volila. Tehda svatý Řehoř, jakžkoli nerad, v ten svatý úřad se uvázav, kázal všem lidem s svatými po křížích choditi, Pána Boha prosiec, aby ráčil ten mor staviti. A zatiem svatý Řehoř poče mysliti, kterak by mohl od toho úřadu na púšť utéci, ale nemohl jest proto, že pro něho všech městských bran kázali pilně střieci. Avšak v jednu hodinu, v jiné rúcho se proměniv, s jedněmi kupci sjednal, aby jeho v kádi z města vyvezli. A když jest vyvezen, tehdy na púšť běžal a tu se v jeskyních za tři dni pokrýval. A zatiem Římané po všech krajích, jeho hledajíc, rozeslachu. A když jeho hledáchu, uzřechu jeden slúp nad ním svietiec a při tom slúpě jeden přízedník svatý. V tu hodinu viděl, ano anjelé světí jedni nahoru a druzí doluov se vznášejí. Pro kteréhožto slúpa znamenie lidé na púšti v jeskyni svatého Řehoře nalezše, jeho pochopili a bezděky do Říma přivedli a papežem učinili.
Kterak jest tehda v ten svatý úřad nerad vstúpil, o tom sám v jedněch knihách popsal a řka: V mém těžkém pastýřovém stavu když se rozpomenu, kterak sem u pokojném bez přiekazy bydle vší myslí v Bohu se kochal! V tu dobu se rozpomínám, co sem ztratil, ihned vizi, že pro tu strátu mám obtieženie v tom stavu,
