měla.
Potom, když svatého Blažeje, z žaláře vyvedše, nijakž přemluviti nemohli, kázal jeho súdce, za ruce pověsiec, železnými hřebeny dráti a opět v žalář vsaditi. Tehda jedněch sedm bohobojných žen přišedše počechu jeho krev svatú po zemi zbierati. To pohané uzřevše, před súdci je přivedli, kterýžto jich poče ponúceti, aby se modlám modlily. Jemužto ony odpověděchu: Chceš li, ať se tvým modlám modlíme, kaž je k jezeru přinésti, ať jim tváří umyjeme a jim se s poctivostí pomodlíme. To súdce uslyšav, velmi tiem vesel byl a ihned své modly k jezeru přinésti kázal. Tehda ty svaté ženy, pochopivše ty modly pohanské, v jezero je uvrhly řkúce: To slušie na ty bohy pohanské! To súdce uslyšav, velmi se rozhněval na své sluhy i poče volati a řka: Proč ste našich bohuov nedržali, aby nebyli do vody vmetáni! K tomu oni odpověděchu: Lstivě tyto ženy mezi sebú pomluvivše, naše bohy v jezero uvrhly. K tomu ty svaté ženy odpověděchu: By to byli praví bohové, byliť by se vystřiehli, převědúce, co sme jim chtěli učiniti. Z té se řeči súdce rozhněval, kázal olovo rozškvařiti a sedm košilí brněných rozpálených s jedné strany položiti a z druhé strany sedm košilí krásných kázal z plátna učiniti. A když se to vše stalo, dal jim súdce na vóli, které by košile chtěly voliti, horúcí li, čili plátenné. Tehda jedna z nich vystúpivši, a ta dva malá syny mějieše, s jasnú myslí dvě košili pochopivši plátenné v oheň uvrhla. A v túž hodinu jejie dva syny, přistúpivše k ní, vecechu: Neostavuj nás po sobě, milá matko! Jakož si nás věrně vzchovala, takež nám k nebeskému přiebytku pomoz! V tu dobu súdce kázal ty svaté ženy, za ruce pověsiec, železnými hřebeny dráti. A když v těch mukách hroznú bezpřiemně bolest trpiechu, anjel boží, z nebes přišed k nim, jich posílil a řka: Nebojte se, neb po malé chvíli odplatu věčnú přijmete. Zatiem súdce kázal je v oheň vmetati, ale boží mocí nic jim oheň neuškodil. Jimžto súdce vece: Aspoň již svých čáruov nechajíc, našim se bohóm modlte! K němužto ony vecechu: Učiň z nás, co s počal, neb sme již do nebeského královstvie pozvány. Tehda jim kázal súdce hlavy stínati. Ale ony svaté ženy poklekše Bohu se pomodlily a řkúce: Hospodine milý, jenž si nás ráčil od pohanské temné viery odlúčiti a nás v svaté křesťanské vieře potvrditi, přijmi dnes naše duše k tvé svaté milosti do věčné radosti. A jakž tu modlitbu učinichu, tak jim ihned kat hlavy stínal a ty duše k Bohu šly.
Zatiem kázal súdce svatého Blažeje před se přivésti. K němužto vece: Již li s se namyslil, aby se našim bohóm modlil? K němužto svatý Blažej vece: Učiň nade mnú, což chceš, neb nad mým tělem moc máš. Tehda súdce kázal jeho do jezera uvrci. V tu hodinu svatý Blažej vodu požehnal a
