zlá Eufrodozia uzřevši, že ji nemuože přemluviti, k Qvinciánovi súdci pověděla a řkúc: Snáze by tvrdý kámen obměkčil, než tuto dievku obrátil od křesťanské viery. To Qvincianus uslyšav, kázal ji před se přivésti a otázal jí a řka: Kterakého jsi rodu, dievko? Jemužto ona odpovědě a řkúc: Znamenitého sem rodu, jakž to muoj národ svědčí. K nížto Quincianus vece: Když si tak znamenitého rodu, proč se tak jako porobenú dievkú ukazuješ? K tomu ona vece: Neb sem služebnice Jezu Kristova, protož se porobenú služebnicí ukazuji. K nížto Quincianus vece: Vol sobě, které chceš, anebo se našim bohuom modl, anebo nad sebú mnoho trýzní trpěti budeš. K němužto svatá Hata vece: Buď takáž žena tvá, jako jest byla Venus, bohyně tvá, a ty buď takýž jako Buoh tvuoj Jupiter! Z toho se Qvincianus rozhněvav, kázal ji po líci bíti a řka: Neslušieť tobě proti súdci tak protivné řeči mluviti. K tomu svatá Hata vece: Divno mi jest do tebe, že jsa muž smyslný, k té s nemúdrosti přišel, že vzýváš ty jisté bohy své, jichžto života nechtěl by ani sobě, ani ženě své přieti následovati. K tomu Qvincianus vece: Netřeba mi tvých přílišných slóv, ale nebo se našim bohuom modl, a neb tě mnohými mukami zahubím. K tomu svatá Hata vece: Nebojímť se toho, neb pustíš li na mě zvieřata, jakž Jezu Kristovo slovo uslyšie, tak ihned opitomějí. Pakli mě v oheň uvržeš, anjelé mě nebeskú rosú obvlažie. Pakli mě raniti kážeš, mám Ducha svatého, s jehožto pomocí všecky tvé muky potupím. V tu hodinu Qvincianus kázal ji v žaláři zamknúti. Do něhožto s velikú milostí svatá Hata jdúci, všecka svá protivenstvie Bohu poručivši. A potom nazajtřie, když ji Qvincianus tak ustavičnú uzřel, kázal ji, opak ruce svázavše, přes trám táhnúce, mučiti. V kteréžto bolesti jsúci, svatá Hata vece: Já v těchto mukách zvláštnie utěšenie mám a v nich se kochám, jakžto ten, ješto dobrú novinu slyší, a jako ten, jenžto bohaté poklady nalezna, z toho se raduje. Qvincianus se rozhněvav, kázal jí jejie svaté prsi bolestivě mučiti a potom vyřezati. K němužto svatá Hata vece: Nemilostivý násilníku, nestyděl s se to u ženského národa uřezati, ješto s sám v dětinství sal u své mateře! Jáť proto mám v mé duši prsi celé, jimižto pokrmuji všech svých smysluov, jakž jsem z své mladosti počala. Tehda Quincianus kázal ji opět v žaláři zamknúti, zapověděv, aby jí jiesti ani píti nedávali, ani k ní kterého lékaře vpúštěli.
Tehda o puol noci vjide k ní jeden podobný kmet, před nímžto jeden pacholík světlo a rozličné lékařstvie nesieše. V tu dobu jí ten jistý kmet vece: Jakžkoli tento zabylý súdce tě trpkými mukami trýznil, však s ty jeho viece svým spravedlivým odpoviedaním trýznila a neb mučila. A tvé veliké v prsech mučenie obrátí se jemu v hořké otplacenie. A protož
