nikdy neholil, lněného nic nikdy na svém životě nenosil a tak mnoho, na svú kolenú padaje, Bohu se modlil, až jsú byly jemu koleně jakžto dřevo ztvrdle. A chtie tomu někteří, že jsú jemu světí apoštolé pro jeho svatost té cti dopřáli, že jest najprvnější ze všech apoštoluov mši slúžil. A také o něm píše mistr Jozefus, že když náš Spasitel na kříži pro všecky hřiešné umřel, svatý Jakub otvrdlým úmyslem slib učinil, aby nejedl ani pil, dokudž by Ježíše, z mrtvých vstavše, neviděl. Tehda ten den na Božie vzkřiešenie, že bieše svatý Jakub do té hodiny nižádného kusa neokusil, zjevil se Hospodin apoštoluom svým a kázal stuol postaviti a chléb vzem, požehnal i podal svatému Jakubu a řka: Vstaň bratře, neb jest syn člověčí z mrtvých vstal.
A když jeden čas svatý Jakub slovo božie kázáše, jakýs člověk na ten vzchod, ješto apoštol stáše, vstúpiv, svatého Jakuba doluov svalil. Proněžto svatý apoštol potom viece klečal a jakž to také popsal mistr Egezippus, jenž jest byl za časuov svatých apoštolóv, sešli se židé v jednu chvíli k svatému Jakubu a řkúce: Jsi člověk spravedlivý a smieš každému pravdu mluviti. Prosíme tebe, odvolaj v lidech, ať neblúdie, věřiece v Jezu Krista. A chcem tobě rádi hověti, neb tobě vešken lid svědectvie dává, že si člověk upřiemý. Tehda, když bylo na jedny hody, jakžto na Velikú noc, postavivše svatého Jakuba na jedné obvýšné kruchtě, počechu velikými hlasy volati a řkúce: Ty jsi muž spravedlivý a tebe máme poslúchati, a což ty kážeš, činiti! Vidíš, ano lid po ukřižovaném Ježíši blúdí, pověz tuto přede všemi lidmi, co se tobě o tom zdá. Tehda svatý Jakub, velikým hlasem jako trúba zavolav, vece: I co mne tiežete o synu člověčiem, an sedí na pravici u Boha Otce v nebesiech. A potom přijde v den súdný súdit živých i mrtvých. To uslyšavše křesťané, velmi se obradovali, ale židé a licoměrníci, velmi se zamútivše, mezi sebú vecechu: Zle činíme, že toto svědectvie o Ježíšovi mluviti přepustíme. Náhle svalme jeho doluov po hlavě, ať se jiní jím káží. V tu dobu všickni židé pokřikli a řkúce: Ó, kterak jest to, že spravedlivý jsa, však s hanebně pochybil a poblúdil. A v tu hodinu, na horu vběhše, po hlavě jeho doluov svalili a kamením kamenovali. Tehda svatý Jakub na zemi, na kolenú kleče, poprosil Hospodina a řka: Prosím tebe, milý Hospodine, rač jim otpustiti, nebť nevědie, co činie. To jeden kněz židovský uslyšav, zavolal a řka: Co činíte, nechajte jeho, an Boha za nás prosí, jehožto kamenujete. Zatiem v tu hodinu jeden žid, kdes žerd pochopiv, jemu velikú ránu v hlavu dal, tak že mozk z jeho svaté hlavy se vykydl. Jehožto křesťané pochopivše bliz podlé chrámu pochovali. A ta svatá duše, k Bohu šedši, s ním přebývá věky věkuov. Amen.
