aby neměl s kým mluviti. A tu učinil sobě budku mezi kamením, ješto voda vymlela, úzkú a malú, že jedva mohl seděti a nikdy nemohl ležeti ani se v nie stáhnúti, jedno klečeti a Bohu se modliti. A udělal sobě dveře jívové a svrchu skálu přikrytú. Vida to zlý duch, závistník našeho spasenie, jenž nás z ráje vyhnal a peklo svým upadením založil, že muž svatý věrně Bohu slúží a hledá snažně boží milost.
V tom času stalo se po roce, že svatý Viktorin, kleče na svých modlitbách po kumpletě, první súmrak přijide, zlý diábel, přetvořiv se v tvář ženskú jako mladé děvečky, přistúpi ke dveřuom jeho pokojíka i zvola velmi velikým hlasem a žalostivým: Běda mně, nebožičce, běda mně, hubenici, že sem zašla v také lesy i v hroznú púšť. Ano lvové hrozně řevú, vlcie vyjí velmi lítí, vepři divočie a svině chrochcí a nedvědi drásaví mumlí. Běda mně, kam sem se zabrala. Cesty neviem, miesta nemám, kde bych se skryla před tú lítú zvěří. Ej, jest li tu dobrý který člověk, nedaj mi umřieti, neb umru liť, budeš mnú hřiešen. Pakliť budu živa, toť čest tvá. Prosím tebe, pusť mě tam na jedinú noc, abych světa dočekala, ať by mne ta zlá zvěř nesežrala. Smiluj se a do svého pokoje pusť mě! Muž dobrý, svatý Viktorin, pamatuje, že Buoh řekl: Buďte milosrdní, ať vám bude Otec nebeský milostiv. I pusti ji, otevřev dveře. I sede ona v jednom kútku a on v druhém klečal, dokonav své modlitby i sede proti nie, nic nemluvě. A po malé chvíli jako po hodině dotkne božieho muže nohú v jeho svatú nohu. I zažže se diábel v tom miestě, jakžto dým zmizel a vběh na skálu i zvola: Co činíš, muži převrácený, co činíš? Proto li s od bratra šel, aby činil svú vuoli, a proto s svého zbyl, aby došel cyzieho? Již nebudeš vítězem, neb si ztratil korunu svého vítězstvie. Uslyšav to svatý Viktorin, lekl se, až na zemi pade pro velikú hruozu jako mrtvý. A když den bieše, klekl svatý Viktorin i vece: Bože, buď milostiv mně, hřiešnému, a smiluj se nade mnú, neboť nemocen jsem a všecky kosti ve mně i duše má smúceny jsú.
A vstav i šel k bratru i zpoviedal se. A bratr jemu vece: Viděl jsem tvé pokušenie, proto netaj, pověz. Svatý Viktorin vece: Chciť rád pravdu pověděti. I pověděl jemu s velikú žalostí a s velikým skrúšením. Bratr Severin jemu vece: Kaj se! Shřešil s rukama, že s otevřel zlému diáblu svuoj čistý domek. Svatý Viktorin uslyšav to od bratra a přišed k dřevu a rozštěpiv je klíny i vložil tam obě ruce i povisl doluov nohami a řka: Zdvihnu k tobě ruce mé, aby se smiloval nade mnú, mój milý Hospodine. Tu jest muku velikú trpěl a jednú za den chleba a vody z rukú bratra svého požíval až za tři léta. A třetie léto slituje se nad ním bratr srdečně a bude jeho chtieti vypraviti z toho pokánie. Ale svatý Viktorin bude se brániti,
