A kázal ho náramně kyji i jiným nádobiem bíti. Všakž pro to Pantaleon bieše stále, naději v Bohu velikú maje, řekl jest. Mám li já pro tyto muky a pro tělesnú smrt radost věčnú v království nebeském ztratiti, pro nic já toho neudělám. A jakž to vece, tak ihned maso jeho ukrutně trhali až do kostí jeho. To Pantaleon vše mile pro Buoh trpěl jest. Tehdy ciesař kázal, aby hned ohnivé plechy přinesli a na jeho kostech tak dlúho aby je drželi, až by i umřel, ale Buoh s ním bieše. A když Pantaleon již v tak veliké bolesti bieše, tu jest modlitbu k Bohu spěl. V tom ho ciesař v žalář vsaditi kázal a přikázal, aby jemu nižádný jiesti ani píti nedával. A tak za to měl, že ho tak umoří.
I přišel k němu Pán Ježíš v zpuosobě Ermolaově i poče ho těšiti v jeho utrpení. A vece k němu: Mějž se dobře, Pantaleone, neb za tento pomíjející svět a život přijmeš věčnú radost. A v tom uzdravi jej, jako by nikdyž žádného úrazu neměl. A ihned zmiza. Tu milý svatý Pantaleon vzradovavši se poče Bohu všemohúciemu dieky vzdávati.
To bieše ciesaři pověděno, že by Pantaleon zhojen a zdráv i živ byl. Z toho se ciesař náramně rozhněval, rozkázal, aby ho z žaláře vyvedli a kámen veliký k jeho hrdlu přivážíc utopili. To ihned služebníci učinili, ale všemohúcí Buoh milostí svú neodstúpil od služebníka svého. Neb ihned ten kámen s jeho hrdla sejde a sám svoboden jsa, až na břeh boží pomocí přijde. Tu opět javše milého svatého Pantaleona, před ciesaře přivedli. I řekl ciesař: Mám oboru, v niež přehrozná zvieřata sú. Tam tě káži mezi ně uvrci, tu zviem, spomohú li tobě tvé čáry. A hned ho služebníci ciesařovi tam uvrhli. A ta všecka zvieřata tak tiše a krotce k němu šli jako vítajíc ho a činíc, jako by mu slúžiti chtěli. A když milý svatý Pantaleon dobrú chvíli mezi těmi zvieřaty přebýváše, davše jim otpuštěnie i vyšel od nich z obory. A když takový div lid ten, jenž se díváchu, uzřeli, mnozí se okřtiti dali.
To když ciesaři bylo pověděno, přieliš jsa hněvem zapálen i kázal, aby svatého Pantaleona zahubili. A služebníci ciesařovi ihned hotovi jsúce, přivázavše svatého Pantaleona k suchému stromu, kterýžto někdy olej nesieše. Potom jemu obě ruce velikým hřebíkem k jeho hlavě přibili. A jeho tělo kyjmi a trním i jinými věcmi tak ukrutně bili, že země okolo toho stromu anebo suchého dřeva všecka jeho krví červená byla. Všemohúcí Pán Buoh poctil svého svatého velikým a divným znamením, tak že kamžkolivěk krev tekla a čeho se dotýkala, všecko to zeleno bieše. I to suché dřevo zelenáše a kvísti počínáše. A okolo toho dřeva, pokud se jeho svatá krev rozlila, plno ruože a lilium, fiola a jiné rozkošné vonné kvietí rostieše. Tak znamenitý div lid uhlédavše, veliké množstvie dalo se křtíti. A
