dáti a věčně jich od své svaté milosti neodlučovati.
A když to řekl milý svatý Erazim, vzhlédl k nebi, uhlédal korunu nevýmluvnú, kterážto jemu nesena bieše z kuoróv apoštolských a proročských. I nakloniv svú hlavu, řekl jest: Milý pane, přijmiž duši služebníka tvého. A když tu modlitbu dokonal, duši svú milú vzdal, kterážto viděna jest, jakžto najbělejší snieh, kdyžto bieše nesena od anjeluov božích do radosti nebeské, kdež se raduje a radovati bude na věky.
Tuto se vypisuje život svatého Pantaleona
Za času toho, když Dioklecián a Maximián řieši zpravovali, byl jest jeden senátor, totiž kmet zemský v městě Nikomedia řečeném. A tomu bieše jméno Storchus, ten mějieše přeutěšeného syna mladého jménem Pantaleon. V tom otec jeho nedal jest synu svému mladosti jeho marně ztráviti, neb bránil jemu v marnosti přebývati, ale k ctnostem velel mu se přidržeti. V tom ve všem dietě poslúcháše otce svého.
I měl ciesař komorníka, tomu řiekali Eufrozin, a ten jest byl lékař. Poručili jsú jemu Pantaleona, aby ho k ctnostem vedl a lékařství aby ho učil. Ten jistý Eufrozin vzal mládence toho na práci svú, pilnosti své nic nelituje, vedl ho k mravuom, lékařství ho přitom učil tak, že dietě v tom umění a v ctnostech prospieváše. K ničemémuž pilnost svú neopustivši, neb se i ciesaři do mládence velmi dobře líbilo. V tom vodil jest Eufrozin toho mládence často s sebú na ciesařóv palác. A když jednú ciesař toho mládence uzřev, vece k němu: Velmi by tobě slušné bylo, aby byl pánem této říše.
I musil ten mládenec často skrze jeden próchoditý duom jíti. V tom domu přebýval nějaký blahoslavený muž, tomu řiekali Ermolaus, i zamiloval mládence toho milováním velikým a láskú duchovní. Neb mu od Boha bylo zjeveno, co z toho dietěte býti má. A kolikrátkoli na toho mládence pohleděl, tolikrát dobrotivě a laskavě k němu promluvil a řka: Milý synu, měl by se okřtiti dáti. Neb ty se stvořiteli svému v jeho království dobře líbíš. A přitom učil ho mnohému dobrému umění, co se k spasení jeho dotýče. On to vše pilně pozoroval a v paměti jako poklad schoval. A také rád slova božieho, chodě na kázanie, poslúchal, ač ještě i nekřtěncem byl.
Přihodilo
