rozumu pravého nemáte. Tento člověk všecko, cožkoli činí, svými kúzly a čáry činí. Odpověděl svatý milý Erazim ciesaři a řka: Zdali ty nejsi podoben diáblu šerednému, jenž prvnieho rodiče našeho z ráje vyvrhl? Vražedlníče nemilostivý, draku nešlechetný a vuodče všie zlosti. Čáry a kúzla má jest Kristus, syn Boha živého, jehož Panna Maria porodila, slovem Otce, Boha všemohúcieho, o kterémžto proroci prorokovali, jenž snímá a shlazuje hřiechy světa a osvěcuje temnosti neumělosti našie, jemuž ty počet dáti máš, ten tě potupí na věky. Z té řeči se ciesař rozlítiv, přikázal jest milého svatého Erazima udicemi a háky trhati, ale milý svatý Erazim, za ty muky nic netbaje, vesele chválil jest Hospodina. Tehdy ciesař Dioklecianus, hněvem jsa zapálen, přikázal svým služebníkóm, aby volovo, smolu, síru, pryskyřici s olejem rozpustili a svatého Erazima v to uvrhli a položili. Ale anjel božím zjednáním rozvlaženie jest učinil a všecku horkost těch věcí jest odjal. I řekl svatý Erazim ciesařovi: Kde jsú hruozy tvé a kde jest tvuoj veliký hněv. Aj, mému tělu učinil jsi veliké obvlaženie a polechčenie. To uslyšavše zástupové, volali jsú velikými hlasy řkúce: Ciesaři, pusť nám tohoto člověka spravedlivého a biskupa města našeho! Nebo Buoh křesťanský veliké divy a zázraky činí a okazuje pro něho.
A ihned stalo se jest veliké země třesenie, veliké hromobitie a přílišné blýskanie, tak že jednak třetí strana lidu pro strach zemřelo jest, ale anjel boží s milým svatým Erazimem stál jest a bludné a slepé lidi k světlu Kristovu přivodieše. Ale ciesař, strachem jsúce obklíčen, utiekaje běžal jest, boje se, aby se i s městem nepropadl, a mluvě k lidu, řekl jest: Tento jest, jehož jste viděli vy, tenť se jest bohuom našim rúhal, a protož stali jsú se takoví divové a zamúcenie v lidu. A rozhněvav se ciesař, kázal jest milého svatého Erazima v žalář uvrci a za nohy, za ruce i za hrdlo dobře železem okovati. A žádného jiedla ani pitie jemu nedávati. Pakli by který shledán byl, aby jemu co jiesti nebo píti dal, aby hrdlo bez milosti ztratil. Služebníci to učinili, přikázanie ciesařovo naplnili. Avšak pro lepšie jistotu ciesař svým prstenem žalář znamenav i odšel jest. Když bylo o puol noci, svatý Erazim zvolal velikým hlasem k Hospodinu a řkúce: Hospodine, Ježíši Kriste, pospěš a sprosť mne, aby se nevelebil nepřietel nad služebníky tvými, aby snad neřekli pohané, kde jest Buoh jich. A aj, vnáhle žalář osviecen jest a zavoněl, jako by pln čistého, krásného a drahého kořenie byl. A viděna jsú světla od strážných žaláře, jakožto
