byl.Přihodilo se jedné chvíle, že Pantaleon jdieše na procházku kratochvíliti. I uzřel jednoho mládence před sebú ležícieho, an ho had byl uštnul až do smrti. Tu se velmi lekl a utekl od umrlého mládence pryč. Po neveliké chvíli, vzavši lepší úmysl, ohrozivši se i vrátil se k tomu mládenci umrlému. A mysle vece sám k sobě: Však mi jest Ermolaus pravieval takto: Chce li kto sluha boží býti, že zač by prosil a žádal, že ve všem uslyšán bude. I die opět sám k sobě: Chce li Buoh mne za služebníka přijíti, a já jemu v službě měl vzácen býti, tehdy ať tohoto mládence skrze mne ku prvniemu zdraví zase obživí, a bude zdráv. A jakž to mysléše sám v sobě, hned mládenec ten, jenž byl umřel, vstal jest, zdráv jsa, a řekl jest ku Pantaleonovi: Ó, co s nade mnú velikú milost okázal a hned přelomil toho hada na dvé! Potom vece Pantaleon k tomu mládenci: Potřebie nám toho jest, abychom k Ermolaovi šli a dali se okřtiti. Ihned vstavše, přišli jsú k muži svatému a tu hned od něho křest svatý přijali. Tu bieše hned svatý Pantaleon jako koruna viery křesťanské.
Všed k otci svému, přihodilo se, že po některých dnech, jdúce spolu v svých potřebách, i viděli muže slepého sedícieho. I řekl Pantaleon tomu slepému, že otec jeho to slyšel: Chceš li v Jezu Krista uvěřiti, jménem jeho navrátímť zrak tvuoj. Odpovědě slepý: Bych mohl očima svýma den opatřiti, chtěl bych v Jezu Krista věřiti. Tehdy Pantaleon položiv své ruce na toho slepého oči i řekl: Milý pane Jezu Kriste, rač pro mne tomuto člověku jeho zrak navrátiti, za to já tebe prosím. Tu jest hned prohlédl a zrak jasný a dobrý přijal. Potom otec jeho ihned se vší čeledí svú i se všiem domem se pokřtil. Též i slepý jest učinil.
Potom pověděno ciesaři, že by Pantaleon křesťanem byl a že by znamenité divy činil. O to se ciesař náramně rozhorlil, jsa hněvem zapálen, kázal ho před se zavolati a řekl k němu: Kterak jest to, že s ty se od bohóv odvrátil a přijal s vieru kacieřskú? Však vieš a znáš, že s urozený a k tomu bohatý. I zdálo by se nám, aby se rozmysle, nechaje takového bludu, i vzdal bohuom našim oběti. A jest li že tak uděláš, to věz v jistotě, že tě po všecky časy ctíti budem na dvoře našem nade všecky jiné. A jakž to ciesař vece, aj, božím dopuštěním hned tu jeden bieše umřel. Toho jakž Pantaleon uzřel, a řekl jest k ciesaři: Všichni tvoji bohové nemohú tohoto umrlého vzkřiesiti a ty se v tom prohřešuješ, že nazýváš vieru svatú křesťanskú, že by kacieřská viera byla. A s tiem hned Pantaleon ve jméno božie toho, jenž bieše umřel, vzkřiesil. Skrze to mnoho lidu na vieru křesťanskú se obrátili. V tom se ciesař opět lítě rozhněval na Pantaleona i vece: Snat by on viece lidu svedl i opatříme to záhe. I rozkázal Pantaleona mocnými provazy svázati.
